Profesorka Libuše Hrabová dostala medaili předsedy Senátu Parlamentu ČR

Libuše Hrabová a Miloš Vystrčil.
Foto: Senát PČR
Sobota 26. září 2020, 11:00 – Text: (red)

Při příležitosti Dne české státnosti se uskutečnilo slavnostní předávání Stříbrných pamětních medailí předsedy Senátu Parlamentu ČR. Miloš Vystrčil, předseda horní parlamentní komory, vyzdvihl, že všech 27 vyznamenaných spojuje nezištná služba druhým, která má v jejich profesích a činnostech různé podoby. Mezi oceněnými je i emeritní profesorka FF Libuše Hrabová.

„Všichni z vás, kteří tu sedíte, nějakým způsobem sloužíte. Obci, kraji, vlasti. Třeba tím, že jste připomínali, jak to bylo popravdě v minulosti. Třeba tím, že jste se postavili na stranu pravdy v okamžiku, kdy to nebylo vůbec jednoduché. Dokonce jste se postavili do čela boje za pravdu, svobodu a demokracii. Nebo jste se postavili na správnou stranu dnes. I když to na první pohled může vypadat trochu jednodušší, také to vyžaduje odolnost a odvahu. Spousta z vás slouží tím, že se rozdává, nezištně předává své znalosti a dovednosti kolegům a studentům, a děláte tak i přes to, že jste tím možná ochudili svou kariéru o některé úspěchy, kterých byste jinak dosáhli,“ ocenil Miloš Vystrčil.

Profesorka Libuše Hrabová získala medaili za „příkladnou houževnatost a vytrvalost a pozvednutí historické vědy v České republice“.

Stříbrnou medaili pro Jaroslava Kuberu in memoriam za mimořádnou politickou odvahu, přínos regionální politice a zásluhy o parlamentní diplomacii převzala během slavnostního ceremoniálu i Věra Kuberová, vdova po zesnulém předsedovi české horní parlamentní komory.

Slavnostnímu aktu předávání stříbrných medailí předcházela v sale terreně Valdštejnské zahrady mše svatá, na níž se podíleli někteří ocenění. Mši celebroval biskup a bývalý chartista Václav Malý a několik písní zahrál Spirituál kvintet.

Seznam všech oceněných je zde. (Medailonek paní profesorky u příležitosti životního jubilea přinesl před časem i Žurnál Online. Text si můžete přečíst zde.)

prof. PhDr. Libuše Hrabová, CSc.

Významná historička specializující se na dějiny Polabských Slovanů. Kromě uceleného a systematického výzkumu tohoto zaniklého etnika se zabývá obšírněji také středověkou historiografií a christianizací.

Vědeckou a pedagogickou kariéru zahájila na katedře historie na Univerzitě Palackého v Olomouci, kterou musela již coby docentka v roce 1970 z politických důvodů opustit. V době tzv. normalizace pracovala jako knihovnice ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Komunistický režim jí nedovolil publikovat a pedagogicky působit. Přesto se snažila své znalosti neúnavně předávat druhým, buď samizdatovými publikacemi, nebo v podobě neoficiálních přednášek. V listopadu 1989 se aktivně zapojila do práce Občanského fóra v Hranicích, kde dnes žije.

V roce 1990 se na Palackého univerzitu vrátila. Z katedry historie vybudovala moderní vědecké pracoviště a vychovala novou generaci medievistů, kteří dnes tvoří jádro této katedry a jsou mezinárodně uznávanými odborníky. Za své zásluhy obdržela v roce 2014 Cenu Františka Palackého.

Zdroj: Senát PČR

Zpět