Drama o stigmatech minulosti. Symbolické putování napříč časem v rozporuplně přijímaném, nejednoznačném filmu autora a režiséra festivalové inscenace Moje říše je z tohoto světa.
(Česká republika 2021 | režie Miroslav Bambušek)

První celovečerní hraný film všestranného tvůrce Miroslava Bambuška zachycuje fantaskní cestu poválečným česko-německým pohraničím, ale dotýká se i skutečných událostí v zaniklé obci Vitín na Ústecku. Téma hledání vlastní identity v koloběhu dějin se opírá o emocionální paměť Sudet. Nadčasový snímek by však mohl být zasazen do kteréhokoliv jiného období našich novodobých dějin, které česká společnost nedokáže relevantně reflektovat a poctivě se s ním vyrovnat. Na obrazové koncepci snímku, který vybočuje z běžné tuzemské produkce, se podílel výtvarník Josef Bolf. Už ve svém předchozím, experimentálně laděném filmu Jan Hus – mše za tři mrtvé muže (2009) se Bambušek zaobíral střetem jedince s mocí a s vlastním svědomím. Motiv „mezní oběti“ ostatně režisér rozvíjí také v inscenacích Kacířské eseje a Woyzeck, které měla na podzimním programu i DF2021. Protiválečnou tematikou je snímek blízký inscenaci Moje říše je z toho světa. Filmové drama Lidi krve je téměř imaginativní „křížovou cestou“ promlčenými dějinami za odpuštěním a smířením.

scénář a režie Miroslav Bambušek
kamera Jakub Halousek
střih Jan Daňhel
dramaturgie Kristián Suda
hudba Tomáš Vtípil
koncepce masek a kostýmů Zuzana Bambušek Krejzková
výtvarník Josef Bolf

hrají
Miloslav König, Karel Dobrý, Miloslav Mejzlík, Juraj Bača, Tereza Hofová, Jakub Gottwald, Jiří Černý, Jakub Folvarčný, Tomáš Bambušek

Film získal audiovizuální cenu Trilobit 2022 za scénář a režii a také Cenu Revolver Revue.

Divadelní a filmový režisér, dramatik a scenárista Miroslav Bambušek (1975) divadlo vnímá jako prostředek pro reflexi politických a sociálních témat. Jako absolvent filozofie tíhne k náročným, nejednoznačným předlohám, jimž na vtiskuje osobitý, erudicí podložený jevištní tvar. Pohybuje se na pomezí dokumentu a otevřené performance, inscenace často zasazuje do industriálních prostor a tematických cyklů (projekty Písně o zemi, Perzekuce.cz či Cesty energie). V kontextu českého divadla je Bambušek režisér velkého expresivního gesta, exaltované vizuality a zvukové opulence, které ovšem nikdy nejdou proti smyslu textu. Vedle výtvarné složky má v jeho dílech stěžejní roli hudba. Kromě Vladimíra Franze a Petra Kofroně pravidelně spolupracuje s Tomášem Vtípilem, jehož kompozice doprovázejí i pozoruhodnou interpretaci Büchnerova fragmentu Woyzeck (na DF 2021), jež Vtípilovi vynesla Cenu divadelní kritiky 2020, či soundtrack k Bambuškovu filmu Lidi krve (2021), který sugestivně reflektuje poválečné události česko-německého pohraničí a zejména traumata přetrvávající přes generace.