Nechal jsem se očkovat už v lednu, protože mám zájem o své zdraví, zájem o ukončení celkového omezení pohybu a života a protože jsem měl k brzkému termínu očkování příležitost.
Zdravotní zájem jsem měl na základě svého srovnání rizik těžkého průběhu při neočkování a při očkování. Riziko, že to neočkovaný chytnu, přestože se budu v rámci možností chránit, jsem odhadl na 10 %. Riziko, že budu mít těžký nebo dlouhý covid-19, jsem vzhledem ke své autoimunitní zátěži odhadl na 5 %, což dává dohromady 0,5 % riziko problémů při neočkování. Oproti tomu riziko, že budu mít závažné vedlejší účinky očkování, bylo z dostupných údajů 0,004 % a riziko, že to chytnu i po očkování a budu mít závažný průběh, jsem odhadl na 0,1 % * 5 % = 0,005 %, což dává dohromady 0,009 %. Poměr 0,5% vůči 0,009 % je 55,5. Takže jsem vyhodnotil, že je pro mě více než 55krát výhodnější se nechat očkovat. Angličané takové situaci říkají „no brainer“, jasná věc.
Ukončení pandemie a návrat k před-covidové volnosti bude možný jen tehdy, pokud se dosáhne stádní (kolektivní) imunity. Pokud je R0 reprodukční číslo viru v náchylné populaci bez omezujících opatření, tak stádní imunita bude dosažena, až podíl imunních osob v populaci dosáhne hodnoty 1 – 1/R0. Při odhadované hodnotě R0 = 4 je to 75 %. I kdyby už bylo po prodělané infekci 30 % naší populace imunní, tak jsem považoval za svou povinnost svým dílem pomoci dosáhnout hodnoty 75 %.
No, a příležitost k očkování v lednu jsem měl, protože jsem členem SARS-CoV-2 testovacího týmu ÚMTM.
Navíc k původně zvažovaným aspektům se po mém očkování projevil další benefit: mohl jsem otravné testování sebe sama omezit na nulu.
Ohodnocení individuálních rizik je vždy na základě dostupných dat ohledně aktuálních parametrů viru, vakcíny, populace a zdraví jedince, takže třetí dávku RNA vakcíny s aktualizovanou nukleotidovou sekvencí budu zvažovat hned, jak to bude možné.