Podání k věrohodnosti dat u článku v NatComm
Veškeré informace a otázky už v minulosti opakovaně zazněly, viz zejména články a diskuse na UP Reflexi. Považuji proto za překvapivé, že se vedení UP těmito informacemi a výhradami dosud nijak nezabývalo a v podstatě je nezohlednilo ve zprávě Prověření věrohodnosti a reprodukovatelnosti výsledků publikovaných v článku J. Tuček et al.: Nature Communication 7, 12879 (2016). Podezření na to, že publikované grafy Mossbauerových spekter nemusí být reálné, ale vyfabrikované nebo nepřípustně upravené, je zde od samého počátku kauzy, viz např. upozornění docenta Pechouška na nefyzikálně nízký šum na grafech. V posledních měsících byla tato podezření zásadně podpořena exaktní matematickou analýzou profesora Opatrného.
Dovolím si zde pro úplnost opakovaně shrnout hlavní argumenty, proč je zde extrémně silné podezření na nepřípustnou manipulaci s daty:
- Autoři neposkytli surová data z měření Mossbauerových spekter, a to ani pro spektra měřená za pokojové teploty ani pro spektra měřená za nízkých teplot v kryostatu.
- Publikovaná spektra měřená za pokojové teploty (graf 6 dodatku článku) vykazují nefyzikální extrémně nízký šum, jehož směrodatná odchylka je cca 7x nižší, než by odpovídalo fundamentálnímu Poissonovu šumu, který nevyhnutelně doprovází proces detekce fotonů. Doposud nikdo nebyl schopen doložit a specifikovat onu údajnou filtrační proceduru, která měla vést k redukci šumu ve filtrovaných datech bez toho, že by došlo k ovlivnění signálu. Profesor Opatrný matematicky dokázal, že žádnou filtrací založenou na Fourierově analýze a eliminaci nebo potlačení vybraných spektrálních komponent nelze filtraci provést, aniž by došlo k výrazné deformaci signálu.
- První autor a korespondující autor poskytli grafy (jedná se vždy o první z trojice grafů, které oba poskytli), které jsou prakticky identické, ale liší se hodnotami na ose Y. Vysvětlení, že se jedná o průběžná a finální data z jednoho měření, bylo vyvráceno profesorem Opatrným. Oba grafy vykazují odlišnou relativní propustnost vzorku. Tato změna není konzistentní s postupným načítáním dat, ale s prostým posunutím všech datových bodů podél osy Y. Grafy jsou si extrémně podobné (až prakticky identické), což je v rozporu s tím, co lze očekávat v důsledku Poissonových fluktuací. Autoři argumentují, že je to v důsledku filtrace, avšak bez upřesnění filtrační procedury není tento argument relevantní.
- Změny škály na ose Y grafů Mossbauerových spekter. Na původních grafech 6 v dodatku článku činí maximální pokles transmitance cca 7 promile. Na druhé straně, filtrovaná spektra dodaná prvním a korespondujícím autorem obsahující údaje o počtu detekovaných fotonů na ose Y vykazují maximální pokles transmitance pouze cca 2 promile. Při zaslání Author Correction do časopisu byly grafy na obrázku č. 6 původního dodatku bez zjevného důvodu nahrazené grafy bez uvedení škály na vertikální ose. Takto byla v opraveném dodatku 'smazána' důležitá charakteristika spektra, aniž by tato změna grafu byla jakkoliv zmíněna a zdůvodněna v textu Author Correction. Údaje o velikosti transmitance na ose Y poskytují důležitou informaci o tom, jak velký je pozorovaný signál, což přímo determinuje dobu měření potřebnou pro dosažení požadovaného poměru signálu k šumu. Je nepravděpodobné, že by k záměně škály na ose Y grafu došlo omylem. Běžné programy na vykreslování grafů přiřazují popisky na ose Y automaticky na základě vykreslovaných dat.
Všechna výše uvedená fakta vedou k vážnému podezření, že došlo k nepřípustné manipulaci s daty. V uvedeném kontextu není podstatné, zda závěry článku jsou správné či ne, ale zda byly získány řádným a korektním vědeckým postupem. Existuje důvodné podezření, že grafy byly upravovány nebo dokonce uměle vytvořeny. Argumenty profesora Opatrného považuji za natolik pádné, že považuji manipulaci s daty za prokázanou s extrémně vysokou mírou pravděpodobnosti.
Podklady k výše uvedenému:
Dvě analýzy profesora Opatrného:
Zápis z jednání Vědecké rady PřF UP včetně přílohy č. 2 zápisu
Předběžná reakce na podnět stran věrohodnosti dat v článku Tuček et al. Nature Communications 2016