Činnost a principy

Ombudsman Univerzity Palackého se věnuje podpoře spravedlivého, bezpečného a respektujícího prostředí na univerzitě. Jeho hlavní náplní je práce s podněty, se kterými se na něj obracejí studující, zaměstnanci a další osoby v obdobném postavení. Tyto podněty ombudsman nezávisle posuzuje a zkoumá formou sběru relevantních dat a rozhovory se zapojenými osobami. Pokud nejde o situaci vhodnou k samostatnému šetření, poskytuje ombudsman poradenství a pomáhá hledat další možné cesty.

Důležitou součástí práce ombudsmana je také podpora smírného řešení sporů a konfliktních situací. Na žádost zúčastněných stran, případně z podnětu jejich nadřízeného, může ombudsman vstupovat do situací, kde je cílem obnovit komunikaci, předejít eskalaci konfliktu a najít přijatelné řešení pro všechny strany. Ombudsman přitom nevystupuje jako rozhodující autorita, ale jako mediátor a nestranný prostředník.

Vedle práce s jednotlivými případy se ombudsman podílí i na rozvoji univerzitního prostředí na základě hodnot diverzity, rovnosti a inkluze. Zpracovává analýzy, návrhy systémových změn a doporučení, která předkládá vedení univerzity a jejím součástem. Mohou se na něj také obracet vedoucí pracovišť s podněty a žádostmi o metodická doporučení.

Součástí jeho činnosti je rovněž metodická podpora fakultních ombudsosob pro studující, vzdělávací aktivity v oblasti rovného zacházení, diskriminace a prevence nevhodného chování a také pravidelné informování o svých aktivitách.

Ombudsman není výkonnou funkcí, nerozhoduje o právech a povinnostech jednotlivců a nenahrazuje činnost jiných orgánů univerzity. Z tohoto důvodu

• nerozhoduje o studijních povinnostech a výsledcích studia,
• nerozhoduje v pracovněprávních sporech ani neukládá sankce,
• nenahrazuje disciplinární, etické ani jiné rozhodovací orgány UP,
• nezastupuje žádnou ze stran sporu ani neposkytuje právní zastoupení.

V případech, které nespadají do jeho působnosti, vám ombudsman může pomoci zorientovat se v možnostech dalšího postupu a odkázat vás na příslušné pracoviště nebo orgán univerzity.

Ve své činnosti se ombudsman řídí následujícími principy, které vychází z praxe ombudsosob v organizacích i akademických institucích a které prosazuje IOA (International Ombuds Association) i ENOHE (European Network of Ombuds in Higher Education):

• Důvěrnost (confidentiality). Důvěrný režim je zcela zásadní pro posílení motivace oznamujících osob řešit problém, a to zvláště pokud mají nedůvěru v jednotlivé osoby v rozhodovacích pozicích nebo vůči celému systému, což může souviset s hierarchickou povahou univerzity jako instituce. Důvěrnost také zahrnuje právo oznamovatele volit a ovlivňovat zvolený postup řešení (s výjimkou situací, kdy dochází k porušování zákona). Úkolem ombudsmana je zároveň hledání cest, jak kombinovat důvěrnost s efektivitou, tedy jak v každém jednotlivém případě zahájit šetření při zachování nejvyšší možné míry anonymity. S tímto principem také souvisí obezřetná práce se získanými informacemi a ukládáním dat.
   
• Neformálnost (informality). Úkolem ombudsosoby je snižovat práh přístupnosti a umožňovat osobní setkání osobám přicházejícím s podnětem či pouze konzultovat svou situaci. Základní nastavení je empatie a aktivní naslouchání, tedy rozvíjení konverzace takovým způsobem, aniž by přicházející měl/a pocit výslechu. Důležitý je také respekt ke způsobu, jakým oznamující osoba komunikuje a rozhoduje se, byť nemusí plně konvenovat s postoji ombudsmana. Zvláště v případě delší spolupráce podporuje zmocnění (empowerment) oznamující osoby, tedy podporování jejího vlastního rozhodování při zvažování alternativ.
   
• Nestrannost (impartiality). Při šetřeních je třeba zachovávat otevřenost vůči sdělením dalších stran, včetně informací a pohledů osoby, vůči které je podnět směřován (osoba označená). Ombudsman musí při svém náhledu a rozhodování uplatňovat vysokou míru reflexivity, tedy být si vědom limitů souvisejících s vlastními osobními preferencemi a zájmy. Cílem není být advokátem jedné strany, ale spíše podporovatelem férových procesů – což dobře vystihuje anglický termín multipartiality: ochránce sleduje prospěch všech a tím pádem dlouhodobou udržitelnost doporučovaných opatření. Pokud je to možné, ombudsman nabízí nebo zprostředkovává mediaci jako způsob hledání nejenom dohody, ale hlavně jako způsobu dialogu zapojených osob umožňující lepší porozumění druhé straně i získání větší jistoty ve vlastním rozhodování.
   
• Nezávislost (independence). Ombudsman zachovává vysokou míru osobní a profesní integrity a není ovlivnitelný při svém šetření stranami sporu či nějakou třetí stranou. Tento princip zároveň souvisí s ukotvením pozice v samotném univerzitním prostředí, protože stojí mimo hierarchickou strukturu a je podřízen přímo rektorovi UP. Tomu sice zodpovídá za svou činnost, nicméně rektor ho nemůže ovlivňovat při probíhajícím šetření či mu nařizovat, jakým způsobem má ombudsman formulovat svá doporučení.
   
• Transparentnost a vykazatelnost (accountability). Ačkoliv je v základním nastavení třeba zachovávat důvěrnost procesu v souladu s přáním osoby podávající podnět, v širším kontextu by měl ochránce práv informovat akademickou obec o povaze podnětů, a to zvláště těch, které souvisí s potřebou systémových opatření. Z tohoto důvodu ombudsman reportuje jak vedení UP, tak i širší akademické obci.