Přednáška doc. Pavla Marka z Ústavu historických věd FF Univerzity Pardubice o diplomacii raného novověku

Vyslanci, agenti, residenti či diplomaté jiných kategorií, kteří byli v době raného novověku vysíláni do zahraničí, představovali mimořádně různorodou skupinu osobností. Nešlo jen o kariérní politiky, ale také o duchovní, vzdělané sekretáře, literáty či vojáky. Často to byli jednotlivci s humanistickým vzděláním a výraznými osobními schopnostmi. Není proto divu, že současná historiografie věnuje diplomatům značnou pozornost a detailně zkoumá různé aspekty jejich života a služby. V některých oblastech, jako je například problematika vytváření klientských sítí anebo diplomatického ceremoniálu, pokročilo bádání v posledních letech výrazně kupředu, jiné však zůstávají dosud méně probádané. K nim patří i sběratelské aktivity vyslanců. Řada diplomatických emisarů shromažďovala cenné či vzácné předměty, které následně zasílala jiným aristokratům, příslušníkům společenských elit nebo členům svého domovského dvora. Jen zřídka však vyslanci vytvářeli sbírky z osobního zájmu.
V přednášce budeme otázku sběratelství diplomatů sledovat na příkladu španělského vyslance u císařského dvora Guilléna de San Clemente. Tento rodák z Barcelony působil jako prostředník při získávání uměleckých děl, především však relikvií, určených pro španělské krále Filipa II. a Filipa III. a pro různé církevní instituce ve Španělsku. Současně však budoval vlastní sbírku tapisérií, knih a obrazů. Analýza San Clementových sběratelských aktivit přináší nové podněty k reflexi dějin kulturní výměny – zejména z hlediska mechanismů výběru sbíraných předmětů, šíření uměleckého vkusu a vědeckých zájmů. V rámci přednášky se však nezaměříme pouze na rozmanité projevy jeho sběratelské činnosti, ale také na otázku, zda tyto aktivity pramenily ze San Clementova osobního zaujetí, či zda je chápal především jako součást svých profesních povinností a plnil tak pouze roli, která byla s jeho úřadem spojena.