Doc. Jindřich Štreit
|
Ve spolupráci s Magistrátem města Olomouce uspořádala Univerzita Palackého v Olomouci 26. dubna 2004 v 17 hodin v budově konviktu (Umělecké centrum UP) veřejnou přednášku doc. Mgr. Jindřicha Štreita. Šlo již o druhý ročník Vědeckopopulárních přednášek významných absolventů Univerzity Palackého v Olomouci.
Světově proslulý fotograf doc. J. Štreit se narodil 5. 9. 1946 ve Vsetíně, maturoval na gymnáziu v Rýmařově (1963) a vystudoval obor výtvarná výchova na Pedagogické fakultě UP (1967, titul Mgr.). První impuls k fotografování dostal od svého otce.
Od roku 1974 vedl galerii v Sovinci, v 80. letech zde pořádal významné výstavy, koncerty a divadelní představení, na nichž často získávali možnost veřejných vystoupení umělci stojící v opozici k oficiální kulturní politice. V roce 1982 vzbudily pozornost StB jeho fotografie na nepovolené výstavě v Praze. Byl vzat do vyšetřovací vazby a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce deseti měsíců s podmíněným odkladem na dva roky za údajné hanobení republiky a jejího představitele. Po propuštění z vězení byl postižen zákazem učit.
Od roku 1991 je pedagogem Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě, vyučuje dokumentární fotografii, dějiny českého i světového výtvarného umění po roce 1945 a medailon osobnosti. Od téhož roku externě vyučuje fotografický dokument na Katedře fotografie FAMU, kde se v roce 2000 habilitoval a stal se docentem pro obor fotografie.
Doc. J. Štreit každé léto organizuje rozsáhlé expozice na hradě Sovinec, je členem Umělecké besedy, Pražského domu fotografie, Sdružení Q v Brně a Spolku olomouckých výtvarníků. Připravil na 530 autorských výstav a mnoha kolektivních se zúčastnil, bylo o něm natočeno 14 filmů. Je autorem 20 publikací, ta poslední se jmenuje Tak blízko, tak daleko. Uveďme zde alespoň několik slov z její předmluvy: „…děti, které jsou hlavním objektem fotografií a také hlavním cílem naší práce, jsou snad nositeli naděje. Nikdo z nás ale neví, jak dlouho budou ještě u brány uprchlického tábora čekat, aby se mohly vrátit domů a začít znovu normálně žít…"
S fotografem Jindřichem Štreitem ze Sovince…
|
Spojovat, rozpojovat … Ten nebo onen smysl může mít činnost člověka. Víme, že i dnes existuje dlouhá řada velkých problémů – známé je porušování lidských práv v Tibetu nebo na Kubě, víme též o utrpení obyvatel „ruského" Čečenska. Působení fotografa Štreita je důležité zejména proto, že kromě „běžných" sociálních témat přináší svědectví o tom, jak žijí lidé v místech postižených nadnárodními strategickými zájmy velmocí. Koho kdesi ve vzdálené cizině zajímá, že lidé v Čečensku žijí tam, kde se narodili a kde též žili i jejich předkové? Jindřich Štreit přináší svědectví o jejich všedních radostech i starostech. Neštěstí a utrpení, které je vidět na mnoha snímcích, tak vytváří „pouhou" kulisu pro existenci bezejmenného člověka. A možná právě pod dojmem ze Štreitových fotografií si alespoň jeden člověk z tisíce uvědomí „tušení souvislostí" a najde vlastní vnitřní motiv, proč by měl věnovat čas pomoci trpícím a pokusí se zastavit ten nekonečně tragický a stále se opakující motiv moci, násilí a utrpení v dějinách. Poslední Štreitova kniha s podtitulem „Čečna a Ingušsko 2003" má název „Tak blízko, tak daleko".
Jaký význam má pro vás přednáška významného absolventa?
Mimořádný význam v tom, že se budu moci prezentovat na UP, kde jsem vystudoval. Mohu tak vlastně zúročit svou dlouholetou fotografickou aktivitu, ale nejen ji, také svou aktivitu pedagogickou. Je to vlastně jejich propojení.
Jaký bude svět za 20 let? Můžete nám sdělit svůj pocit z budoucnosti, své očekávání toho, co přijde?
Svět a zejména vývoj techniky jde velmi rychle kupředu. Jenom mám obavu, zda technika nepohltí člověka. Jsem názoru, že nikoliv technika, ale vztahy mezi lidmi jsou tím, co je skutečně podstatné. Proměna, které jsme svědky za posledních 15 až 20 let je velmi rychlá a má velký vliv i na vývoj člověka. Je tendence všechno urychlit. Ale jaký to má význam? Dopad je negativní, důsledkem je stres a povrchnost.
Existuje nějaké důležité téma, které by mělo v blízké budoucnosti znít ve společnosti?
Mohu jen zopakovat, že jde o téma mezilidských vztahů. I když bude společnost jakkoliv vyspělá, vždy to budou vztahy – mezi mužem a ženou, mezi rodiči a dětmi, které budou určovat to, co je důležité v životě…
Existuje obecné doporučení, jak reagovat při setkání se zlem? Je lépe je pasivně trpět a spíše neutrálně čekat, až samo zmizí a mezitím vytvářet „svůj" svět, nebo spíše věci řešit aktivně?
Jsem člověk evoluční, nejsem radikál. Nikdy nejsem pro revoluční řešení problémů. V mé filosofii není řešení problémů násilím. Myslím, že vždy existuje prostor pro diskusi. Já osobně se snažím zlu nesloužit.
Kdy lze (lze-li) doporučit uplatnění síly, moci a převahy? Jaké to jsou případy? Existují?
Pokud je ohrožen lidský život, týrání, vydírání a jiné zločiny.
Z čeho jste míval strach ve svém dětství? A z čeho radost?
Měl jsem strach z války, z násilí. To mne vždy děsilo. A z čeho jsem měl radost? Když se mi něco povedlo.
Kam se ve své mysli vracíváte rád dnes? A co vás těší ve světě?
Mám radost pořád. Jsem naivní optimista. S trochou nadsázky je možné říci, že jsem vlastně jednotka naivity v přístupu k životu. Těší mě, že vysvitne slunko, že udělám dobrou fotku, že se věci daří… Je důležité, když se setkám s dobrým člověkem, když nejsou problémy. To všechno je bezvadný…
Rozhovor připravil
M. Rusek, foto D. Agnew
Netradiční formy výuky dokumentární fotografie
Přednáška Netradiční formy výuky dokumentární fotografie, kterou pronesl J. Štreit v rámci cyklu přednášek významných absolventů Univerzity Palackého, byla doprovozena publikací stejného jména.
Jak již říká název publikace, rozhodl se J. Štreit prezentovat se tentokrát jako učitel, jako zprostředkovatel české tradice dokumentární fotografie nejmladší generaci. Vychází přitom z osobní zkušenosti, mapuje svou pedagogickou dráhu nastoupenou po desetileté přestávce v roce 1991. Tehdy nastoupil na Katedru fotografie FAMU v Praze a na Institut tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě a zároveň vedl seminář dokumentární fotografie na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Jeho působení na české, moravské a slovenské vysoké škole bylo brzy doplněno pedagogickými aktivitami v cizině: v Německu, v Maďarsku, v Japonsku, v Anglii, v Rakousku, ve Francii a v USA. Přesto se Štreit jako fotograf i jako pedagog nevzdaluje svému Sovinci. Zde hledal a nalézal základní motivy svých prací, sem se vrací i se svými studenty.
Z potřeby seznámit své studenty s autentickým venkovským prostředím zakládá Štreitův výjezdní ateliér. Publikace přináší program tohoto projektu i záznam typického fotografického dne od ranního vstávání až do nočních hodin. Štreit přitom přibližuje svůj přístup ke studentům; učí je nejen lidi a lidské situace fotografovat, ale i s lidmi komunikovat, vnímat je, žít s nimi. Učí je nejen technice, ale i etice fotografování a umělecké práce vůbec. Fotografování přitom nechápe jako izolovanou aktivitu, ale jako součást kultury, s níž se studenti v diskusích, návštěvách výstav a koncertů v širokém záběru seznamují. K dispozici je jim i osobní Štreitova knihovna.
Vědomí profesní a mezigenerační sounáležitosti pěstuje Štreit zejména při práci na projektech vycházejících z charakteru výjimečných lokalit. Jejich výsledkem je pak kniha nebo výstava, na jejíž přípravě se studenti podílejí. Prezentace prací studentů, jejich vystavení veřejnému zhodnocení je důležitou součástí výuky. To vede studenty k odpovědnému a pečlivému přístupu k vlastní práci.
Štreit nechal posluchače přednášky nahlédnout do své pedagogické dílny. Publikace, která přednášku doprovodila, na malé ploše připomíná hlavní orientační body Štreitovy metody. Je doprovozena 40 fotografiemi jeho žáků. Text spolu s fotografiemi dokládá, že můžeme právem mluvit o Štreitově škole. Z předloženého výběru prací je patrné, že Štreitovi žáci jsou osobou svého učitele hluboce zasaženi. Prověrkou úspěchu Štreitovy školy bude další samostatná umělecká dráha jeho studentů.
Knížka, kterou vydala a vytiskla Univerzita Palackého, potvrdila, že myšlenka publikování pravidelných přednášek absolventů Univerzity Palackého, podporovaných Statutárním městem Olomouc, přináší cenné výsledky.
-th-
Žurnál UP 25, 30. dubna 2004
