Zblízka v dálce (II)

Posluchači oboru Mezinárodní rozvojová studia projevili zájem podělit se o zkušenosti z míst, o nichž má většina české veřejnosti minimální povědomí. Všechny postřehy pod zastřešujícím titulem “Zblízka v dálce” napsali studenti na základě svých praxí v rámci studia na Katedře rozvojových studií PřF UP. Jsou o obyčejných životech obyčejných lidí, přesto životech zcela jedinečných.

Jeden den výzkumu pod etiopským sluncem

Probouzí mne neodbytné nutkání poškrábat se na zádech. Moje neobratná snaha zbavit se svědění o rám postele probouzí Aster, mou hostitelku a místní učitelku tělocviku, která spí hned vedle mne. Se zívnutím odhrnuje tři vrstvy společných přikrývek, které nás obě chrání proti nočním mrazíkům. Jsme na etiopské náhorní plošině, ve výšce 2500m, kde nás přes den zahřívá takřka rovníkové slunce a v noci chladí vysokohorské ovzduší. „Zůstaň ležet, je ještě hrozná zima, já dojdu pro mléko,“ oznamuje mi, když vychází ze dveří, a já už vím, že míří k výdejně místního družstva, aby tam koupila půl litru výtečného mléka, které mi za chvíli, převařené a s cukrem, nabídne k snídani. Bydlím na venkově, kde se čerstvé mléko, obrovská pohostinnost a všetečné blechy staly každodenní součástí mého života.

V deset mám interview s místním knězem, v jedenáct pak s několika mladými lidmi z venkovské mládežnické asociace, která je již druhým týdnem předmětem mého výzkumu. Jsem nervózní, kněz je považován za nejváženější osobu v celé vesnici. Na cestě se setkávám s Tamratem, svým průvodcem a tlumočníkem, který mě doprovází na smluvené místo. Kněz nás vítá s úsměvem na tváři, cítím, že je poctěn mojí návštěvou a zájmem. Bez okolků tedy vytahuji diktafon a poznámkový blok a dotazuji se i na tak citlivé téma, jakým je postoj etiopské ortodoxní církve k používání antikoncepce. K mému překvapení je jeho odpověď ještě otevřenější než má otázka. On osobně kondomy a pilulky mladým lidem nezakazuje, ale se svou ženou spoléhá na metodu plodných a neplodných dnů.
V jedenáct se místo pěti lidí objevuje pouze jediná žena, která překotně omlouvá sebe i zbytek svých přátel. Nikdo z nich nemá momentálně čas. I to se při výzkumu stává. Obzvláště nyní během období sklizně, kdy je většina lidí pohlcena prací na polích a loukách. O zemědělském nasazení se mohu přesvědčit také při své cestě zpět domů. Se sluncem vysoko nad hlavou pozoruji skupinky klečících mužů, kteří s malými srpy sečou trávu. Jejich ženy a děti potom svázané trsy odvážejí na oslících ke svým obydlím. Fascinuje mne ta neuvěřitelná blízkost lidí k půdě a přírodě, současně si však uvědomuji svou praktickou nezúčastněnost, která maluje tvrdou realitu venkovského života do romantického obrázku. Skoro provinile pokračuji v pomalé chůzi s myšlenkou na svoji bezstarostnou existenci, nákup zeleniny na trhu, zbytek volného odpoledne a tradiční večerní kávový obřad se sousedy…

Veronika Semelková, foto archiv autorky

---

Díky podpoře Vavrouškova stipendia udíleného Katedrou mezinárodních rozvojových studií se Veronika Semelková v září 2011 vydala na několik měsíců do Etiopie. Ve spolupráci s místní neziskovou organizací zde v rámci své bakalářské práce provedla malý výzkum mapující vývoj a fungování jedné mládežnické asociace zabývající se komunitním rozvojem. Pro více informací navštivte její blog (v angličtině) věnovaný osobním dojmům z pobytu: ethiepic.wordpress.com.       
-red-

---