Za Antonínem Schindlerem

Dne 9. září 2010 navečer, v době konání jednoho z koncertů Mezinárodního varhanního festivalu Olomouc, jehož byl před dvaačtyřiceti lety zakladatelem a do současnosti dramaturgem a prezidentem, zemřel Antonín Schindler.

Narodil se 25. května 1925 ve Dvorcích, okres Bruntál, avšak až do roku 1938 vyrůstal v Krnově. V roce 1945 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci a v letech 1946-1950 studoval hudební vědu a dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně. Ve hře na varhany se zdokonalil soukromě u Karla Waltera, varhaníka v katedrále sv. Štěpána ve Vídni. To vedle jeho velkého hudebního talentu přispělo k tomu, že mohl později s úspěchem účinkovat na varhanních koncertech a festivalech v mnoha evropských zemích.

Od června roku 1945 pracoval čtyřicet let jako houslista a violista Moravské filharmonie, po listopadu 1989 krátce i jako její ředitel. Zároveň působil šest desítek let jako varhaník a ředitel kůru v chrámu sv. Mořice.

Antonín Schindler jako výrazná hudební a kulturní osobnost zasahoval do hudebního a kulturního dění nejen svými aktivitami interpretačními, ale rovněž organologickými, historiografickými a organizačními i četnými iniciativami.

Například ve složité národnostní situaci po roce 1945 se podílel na zachování kontinuity výroby krnovské továrny na varhany tím, že pomáhal vytvořit podmínky pro vyškolení českých odborníků jejich německými předchůdci před jejich odchodem do Německa. S krnovskou továrnou spolupracoval i nadále jako expert po celé nadcházející půlstoletí. Působil rovněž jako organolog a campanolog olomoucké diecéze, kde byla během jeho výkonu této funkce postavena, instalována či restaurována řada varhan a zvonů. Byl tvůrcem zvonkohry na olomouckém orloji a na dómě sv. Václava a spolupracoval na rekonstrukci orloje v katedrále v Gdaňsku. V roce 1948 založil hudební oddělení olomouckého Vlastivědného muzea, v němž shromáždil vzácný a rozsáhlý fond hudebních nástrojů a hudebnin. Z jeho popudu byly do Václavkova sálu olomouckého Vlastivědného muzea instalovány varhany a založena tradice tamějších abonentních varhanních koncertů. Měl zásluhu i na přechodném umístění varhan do olomoucké Reduty.

Počinem mezinárodního dosahu byl jeho projekt rekonstrukce proslulých barokních varhan Michaela Englera z roku 1745 v kostele sv. Mořice, které byly nově doplněny moderním hracím strojem. Tato rekonstrukce byla za jeho odborného vedení dokončena v roce 1969. V témže roce se stal zakladatelem a hlavním organizátorem Mezinárodního varhanního festivalu, jedinečného návštěvnickým ohlasem i dramaturgicky, na kterém během čtyř desetiletí vystoupilo několik generací špičkových českých i zahraničních varhaníků.

Mimořádná vitalita spolu s vynikající znalostí němčiny učinila z A. Schindlera také překladatele a hudebního popularizátora, ba dokonce i nepřehlédnutelnou osobnost v cizineckém ruchu. Během desítek let, kdy zájemcům zprostředkovával poznání Englerových varhan, jich tento nástroj zhlédlo více než 200 tisíc!

Publikoval několik cenných hudebně organologických a historiografických studií (naposled v roce 2009 práci Hudba v kostele sv. Bartoloměje v Potštátě na přelomu 18. a 19. století) a jako spolupracovník Sudetoněmeckého hudebního institutu v Řezně zpracoval pro příslušnou encyklopedii řadu hesel o hudebnících německé národnosti působících na severní a střední Moravě (např. Erich Skoczek). Po celý tvůrčí život se zabýval dějinami svého milovaného města a své znalosti i volné fabulace vtělil do pěti svazků populární publikace Tajemná Olomouc.

V závěru plodného života se mu dostalo několika poct. V roce 1997 obdržel Cenu Statutárního města Olomouce, Univerzita Palackého v Olomouci jej při příležitosti jeho osmdesátin ocenila na návrh Cyrilometodějské teologické fakulty titulem doktor honoris causa a v roce 2009 byl uveden do Dvorany slávy Olomouckého kraje.

O smrti Antonína Schindlera se dozvěděla olomoucká hudební veřejnost s jednodenním zpožděním, a to před zahájením koncertu Moravské filharmonie konaného (10. 9.) na olomouckém Horním náměstí při příležitosti desátého výročí zápisu olomouckého barokního sousoší Svaté Trojice mezi památky UNESCO. Několik tisíc Olomoučanů uctilo regionálně i mezinárodně uznávanou osobnost středomoravské metropole symbolickou minutou ticha.

Prof. J. Vičar, vedoucí Katedry muzikologie FF

---