Williame!

V krajině nesnází slepý a bezmocný
jak otrok v řetězech po světě kráčím
s rukama na prsou a svalem nemocným
podoben vězni po lásce lačním.

Kde je ta láska Williame
o které v sonetech píšeš nám
namísto modrého černé je nebe
pod kterým kráčet musím sám.

Stojím jak loutka nemaje vodiče
neschopen nádechu, kroku, či života
a vítr fouká skrz díru na klíče
studenou branou přichází samota.

Kde je ta láska Williame
po které teskní naše duše
v očích se leskne obraz tebe
pro kterou Amor mne zasáhl z kuše.

Sněží a mráz mne škrtí hnáty
ve kterých zabil voňavou květinu
hoď po něm kamenem kdo jsi svatý
osude toť dávám jen tobě za vinu.

Kde je ta láska Williame
jen řekni, králi básníků
než číši s vínem pozvedneme
špinavou od růže ze rtíků.

Jsem sám a tma je společnicí
která mne drží pod džbánem
chtěl bych svou bílou holubici
sic sám jsem černým havranem.

Kde je ta láska Williame
proč mlčíš, mistře pocitů
ta krutá zima s tmou mne zebe
chci zase dočkat se úsvitu!

---