Věcný záměr zákona o finanční pomoci studentům: zdůvodnění a charakteristika návrhu

Součástí připravované reformy terciárního vzdělávání jsou dva nové zákony, jejichž příprava je v současné době předmětem řady jednání mezi reprezentacemi vysokých škol, vládou, ministerstvem školství i akademické veřejnosti. Se stavem příprav věcného záměru zákona o vysokých školách seznámil naše čtenáře hlavní odborný garant reformy prof. Jan Hálek před prázdninami (Žurnál č. 28/roč. 20). Pro toto číslo připravil pro univerzitní obec příspěvek, který objasňuje základní obrysy věcného záměru zákona o finanční pomoci studentům:

Současné přípravy věcného záměru zákona o finanční pomoci studentů (dále VZ FPS) jsou, stejně jako v případě věcného záměru o vysokých školách, kontinuálním vyústěním několikaletých debat a průzkumů. Na případné schválení konečné verze VZ FPS vládou koncem tohoto roku by v roce příštím měly navázat práce na konkrétním paragrafovém znění zákona. Důvodů pro celou tuto komplexní aktivitu má naše země několik.

Východiska

1. Student

VZ FPS je mimo jiné motivován sílícím evropským trendem začínat s vysokoškolským vzděláváním v pozdějším věku, činit mezi jeho stupni odstupy (např. kvůli stážím v zahraničí, praxi, zakládání rodiny) či získávat pracovní zkušenosti doma. To se ovšem projevuje např. ve statistickém posunu věku při nástupu do prezenčního studia nebo jeho pokračování. I v ČR počet vysokoškolských studentů starších 26 let roste. Přitom nepřesáhnout tuto hranice je podmínkou nárokování téměř všech studentských zvýhodnění (zejména slevy na daních a dopravě a osvobození od platby zdravotního pojištění).

2. Zrušení hranice 26 let a definice studenta pro účely VZ FPS

Věcný záměr zamýšlí posunout hranici 26 let tak, že při splnění dalších podmínek bude možné finanční pomoc čerpat i při jejím překročení – pokud student do příslušného programu vstoupil před 30. rokem věku.

Pro účely FPS je v návrhu za studenta považována fyzická osoba:
1)    studující v prezenční formě studia (případně i v kombinované nebo distanční formě studia a to v případě, že je osobou pečující o nezletilé dítě nebo o osobu s tělesným nebo zdravotním handicapem);
2)    studující akreditovaný studijní program – tzn. Bc., Mgr., Ph.D.; přičemž paralelní studium v dalším studijním programu status studenta pro účely FPS nezakládá;
3)    která studuje pouze po standardní délku studia;
4)    která při zahájení studia v akreditovaném studijním programu nepřekročila hranici věku 30 let;
5)    která je státním pojištěncem veřejného zdravotního pojištění.

3. Standardní doba studia

Doba, kdy je student příjemcem sociálních výhod, je navržena jako odvozená od standardních délek studia pro jednotlivé studijní programy Tato doba obnáší počet roků, na něž je akreditován příslušný studijní program (Bc., Mgr., dr.), kterým student prochází. Nezapočítávají se tu roky, jejichž část student stráví v zahraničí v rámci některého z mobilitních programů. Standardní délka studia, coby kritérium pro posuzování oprávněnosti k finanční pomoci, může být nahrazena kritériem založeným na kreditním systému (například povinná akumulace kreditů ve stanoveném čase); to je ještě věcí diskuse.

4. Dospělý student

Zatím je u nás většina sociální pomoci studentům orientována na jejich výchozí rodiny, a to z titulu péče rodičů o studující zletilé nezaopatřené dítě do 26 let jimi vyživované. Nynější úprava tedy nevyhovuje situaci poměrně velké skupině: studujícím dospělým výdělečně činným osobám, včetně těch, kteří zakládají vlastní rodiny. Jen studentů s dětmi je v ČR víc než 12 %. Celková struktura financování studia bakalářských a magisterských programů je taková, že asi 45 % pokrývají rodiče a 36 % vlastní výdělek studentů (data Eurostudent 2009). Obecným cílem věcného záměru je umožnit větší ekonomické osamostatnění studentů vůči jejich výchozí rodině a umožnit co největšímu počtu jedinců projít jedenkrát všemi stupni (Bc., Mgr., dr.) vysokoškolského vzdělávání a využívat přitom studentských výhod.

5. Více podpory studentovi z veřejných finančních zdrojů

V rámci zemí OECD je ČR se svými méně než 5 % poskytovanými na finanční podporu studentů z celkových veřejných výdajů na terciární vzdělávání sice před Polskem, ale na předposledním místě. Navíc, institut studentských půjček – tak výrazný svým podílem ve finanční podpoře studentů v zemích, jako je Velká Británie, Norsko, Švédsko či Nizozemí – u nás zcela chybí. (Viz studii Education at a Glance, 2010.) Podobně neslavně pro ČR většinou dopadá také evropské poměřování podílu veřejných zdrojů na financování bakalářských a magisterských studentů – jak těch, kteří bydlí během semestru s rodiči, tak těch, kteří bydlí jinde.

V souhrnu pak můžeme říci, že ČR je opravdu „výjimečná“, jde-li o systém finanční podpory studentů terciárního vzdělávání. Má totiž prokazatelně a mezinárodně nebývale malý podíl veřejných zdrojů na rozpočtech studentů. S tím zajisté bude souviset její naopak neblaze přední (čtvrté) evropské místo žebříčku sociální nerovnosti v přístupu ke vzdělání. Zejména jedinci s nižším stupněm vzdělání otce i matky a nižší sociální skupinou mají v ČR, ve srovnání s většinou ostatních evropských zemí, prokazatelně menší šance získat diplom (viz studii SILC 2009).

Co s tím? Dovolte mi, abych zde nyní stručně charakterizoval připravovaný systém finanční pomoci studentům.

Hlavní rysy navrhované finanční pomoci studentům

Základní studijní grant (ZSG)

Mělo by jít o nevratnou měsíční dávku financovanou státem. Nárok na ZSG vznikne díky nové definici studenta (viz výše). Takto chápaný student bude vyjmut z definice nezaopatřeného dítěte v zákoně o státní sociální podpoře. Tím zanikne jeho rodičům nárok na slevu na dani; protože v zákonu o daních z příjmů je podmínkou pro uplatnění slevy na dani rodičů uveden odkaz na vyživované dítě v z. o státní sociální podpoře, kde je současná definice studenta i pro studenty do 26 let. Finanční prostředky na základní studijní grant proto budou získány rozpočtově neutrálním převedením slevy na dani na vyživované dítě.

Částka vyplácená jako základní studijní grant bude stejná pro všechny studenty. ZSG bude studentovi poskytován v průběhu akademického roku, a to po dobu 12 měsíců v roce, ode dne jeho zápisu na vysoké škole. Ustane vykonáním státní zkoušky, kterou se ukončuje daný program vysokoškolského studia; ukončením ucelené části studia, po jehož ukončení se vydává osvědčení; vyloučením ze studia; anebo zanecháním studia či odnětím akreditace škole (podle připravovaného zákona o vysokých školách). ZSG bude nevratný pouze podmíněně. ZSG se jako normálně nevratná finanční pomoc za určitých okolností – jako je neplnění studijních povinností či neodůvodněné prodlužování studia – stane pomocí vratnou. Tento princip není neobvyklý; postupné překlápění ZSG do půjčky existuje např. právě v Nizozemí. Půjčkou se ZSG de facto stane, když škola do informačního systému vloží informaci, že student v době, kdy byl příjemcem ZSG, dlouhodobě neplnil studijní povinnosti. Určení kritérií pro stanovení této situace bude v pravomoci školy.

Doplňkový studijní grant představuje tzv. testovanou dávku sociální pomoci. Věcný záměr zákona v současné podobě předpokládá, že budou zavedeny nízkoúročené půjčky na životní náklady a na školné, se splátkovou povinností až po ukončení studia, přerušenou v mateřství a při nezaměstnanosti. Spoření na vzdělání by za svůj model mělo mít nynější známé stavební spoření. Placená praxe, placené stáže, podniková stipendia a daňová motivace firmám pro finanční pomoc se splácením školného na soukromých vysokých školách rovněž nejsou opomenuty. Současný daňový zákon již od 1. 1. 2011 umožňuje uplatnit vyplácená stipendia jako daňově účinný výdaj (do limitu; v tomto bodě je programové prohlášení vlády již naplněno).

Školné

V programovém prohlášení vlády stojí: „Vláda zavede finanční spoluúčast absolventů vysokých škol na hrazení nákladů jejich studia formou tzv. odloženého placení půjček na školné s termínem zavedení od roku 2014, při stropních nákladech 10 000 Kč na jeden semestr.“ Způsobů půjček na školné je několik. V současné době se provádí tzv. studie RIA, která určí (pro studenta) nejvýhodnější metodu. Podle jednoho z možných – a stále diskutovaných – modelů bude školné vysokým školám zaplaceno ihned např. Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou, kterou bude moci student žádat o půjčku. Půjčka by pak byla splácena od okamžiku, kdy by jeho příjem překročil průměrnou mzdu – což ovšem nevylučuje možnost dobrovolné dřívější úhrady přímým způsobem. V případě nedosažení průměrné mzdy půjčku platí stát.
Povinnost studentů veřejných vysokých škol hradit školné za studium v Bc. nebo Mgr. studijním programu ve výši stanovené školou dle zásad stanovených vnitřními předpisy VŠ je stanovena ve věcném záměru připravovaného nového zákona o vysokých školách. Uvedená maximální výše bude stanovena přímo zákonem. Bude fixní po standardní dobu studia dotčeného studia, vyjma případů přerušení studia. Po vyčerpání standardní doby studia a v zákonem vyjmenovaných dalších případech (předchozí neúspěšná studia v témže stupni) nebude zákonem omezena.

Závěrem

Na závěr podtrhuji, že VZ FPS nevznikal a nevzniká nepromyšleně či v odtržení od reality. Zohledňuje dosavadní i současné námitky, vzešlé z veřejné – již několik let trvající – veřejné debaty. Vychází ze zjevně funkčních zahraničních modelů, jež můžeme najít třeba ve Skandinávii a v Nizozemí. Je např. dost vypovídající skutečností, že v zemích, kde přímé financování převažuje nad nepřímým, jsou nerovnosti v šancích na přístup ke vzdělání menší (srov. studii SILC 2009). Nizozemsko v 80. letech právě zavedením rozsáhlejší přímé pomoci studentům tuto nerovnost citelně snížilo.
Představovaný VZ FPS však může doznat ještě několika změn, například ve způsobu splácení půjček. V poslední také době sílí názory, že především u ZSG dochází k „vytrhování“ studenta z rodiny. Výsledek celého předkládaného materiálu bude závislý na tom, jak dopadne vnější připomínkové řízení a věcné připomínky a návrhy vlády ČR a PSP.

Prof. Jan Hálek, CSc.

---

 

Reforma terciárního vzdělávání
Mezi své priority v období 2008–2013 zařadilo MŠMT projekt Reformy terciárního vzdělávání realizovaného v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost a financovaného z prostředků ESF, jehož cílem je navržení optimálního systému řízení a financování terciárního vzdělávání v ČR. K očekávaným výstupům projektu patří předložení návrhu dvou věcných záměrů zákonů – věcného záměru zákona o terciárním vzdělávání a věcného záměru zákona o finanční pomoci studentům.
Projekt Reforma terciárního vzdělávání patří mezi tzv. Individuální projekty národní (IPn) v oblasti terciárního vzdělávání, výzkumu a vývoje. Jsou realizovány v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost jako jedna z priorit Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v období 2008–2013 a jsou financovány z prostředků evropských strukturálních fondů.
Popis: Navržení optimálního systému řízení a financování (a jejich vzájemné provázanosti) terciárního vzdělávání v České republice.
Stav: spuštěn od ledna 2009
Trvání projektu: 1/2009–12/2011
Hlavní odborný garant: prof. Jan Hálek, CSc. Hlavní koordinátor: JUDr. Jana Škeříková
Gesce: Odbor projektů reforem MŠMT
(Více na www.msmt.cz/strukturalni-fondy/ipn-pro-oblast-terciarniho-vzdelavani-vyzkumu-a-vyvoje.)

---

Prof. Ing. Jan Hálek, CSc., vysokoškolský pedagog a vědecký pracovník, senátor PČR v období 2004–2010, hlavní odborný garant Reformy terciárního vzdělávání a poradce předsedy vlády, člen Rady pro reformu vysokoškolského vzdělávání, člen rozkladové komise ustanovené pro přezkoumání rozhodnutí vydaných MŠMT. Na UP působí od roku 1965. V letech 1992–2008 byl přednostou Ústavu lékařské biofyziky LF, v období 1999–2004 zastával funkci proděkana LF. V letech 2008 a 2009 byl prozatímním děkanem nově zřízené FZV UP, poté až do loňského roku působil jako její proděkan. Ve funkčním období 1996–1999 byl předsedou AS UP. Jako vědecký pracovník Ústavu lékařské biofyziky se ve své vědeckovýzkumné práci věnuje oblastem Metodika měření algezie, Měření impedance tkáně, Analýzou pulsu, jeho měření a Ultrazvukovými zobrazovacími systémy. Je autorem šesti československých patentů a více než sta odborných publikací a přednášek, sedmi zlepšovacích návrhů, autorem a spoluautorem několika osvědčení na průmyslový vzor. Byl členem několika vědeckých a oborových rad, je členem Vědecké rady FZV UP.
Mezi roky 1997–1998 působil ve funkci náměstka ministra školství, mládeže a tělovýchovy. V roce 2004 byl na šestileté období zvolen do funkce senátora za volební obvod č. 61 – Olomouc (ODS). Působil jako první místopředseda Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a člen jeho Podvýboru pro předškolní, základní a střední vzdělávání a člen Stálé komise pro krajany žijící v zahraničí. Byl předkladatelem řady zákonů, např.: novela zákona o vysokých školách (2009), zákon o odškodnění obětí okupace (2008), zákon o účastnících protikomunistického odboje (2008), zákon o Ústavu pro studium totalitních režimů (2007), novela Ústavy – imunita (2006), zákon o podpoře výzkumu a vývoje (2009), zákon č. 111/1998 „létající profesoři“ (2010).

---