Úvaha jednoho „pasivního senátora“

Se zájmem jsem si přečetl článek prof. Tomáše Opatrného ve třetím čísle letošního Žurnálu, či spíše jeho výslednou verzi, protože pan profesor jeho rukopis zaslal všem senátorům ihned po napsání. Má odpověď bude stručná, neboť po diskusích s kolegy ze senátu vím, že se na odpověď chystají i další. Omezím se tak na konstatování, že jsem jedním ze senátorů, který se na veřejný „výslech“ kandidátů 30. září nedostavil. Bohužel to nešlo, musel jsem být na mezinárodní konferenci, kterou jsem již přes dva roky připravoval jako její hlavní organizátor, a proto mi nezbylo než se vyptat kolegů, co zásadního se na prezentaci odehrálo.

Myslím, že pro mne jako pro volitele rektora tato neúčast nebyla příliš zásadní ani rozhodující. Oba kandidáty totiž znám a mám o nich relevantní informace, které mi umožnily se při volbě rozhodnout poučeně. Profesora Dvořáka ze zasedání senátu, v němž pracuji již ve druhém volebním období, nyní také jako předseda senátní ekonomické komise, jejíchž zasedání se pravidelně účastní i rektor a kvestorka univerzity. Myslím, že jsem s ním v rámci své – arci relativně krátké – univerzitní kariéry strávil více času při společné práci, než třeba s mnohými kolegy ze své fakulty. Druhého kandidáta, prof. Bartečka, znám mimo jiné i proto, že nás pojí stejný obor vědecké činnosti, oba jsme historici, oba se věnujeme stejnému období. Znám proto jeho vědeckou činnost, četl jsem jeho knihy a studie, slýchal jsem o něm od mnoha kolegů z oboru, a v době svého působení na naší alma mater jsem měl možnost vícekrát se s ním setkat, a to nejenom formálně. Jeho činnost jako děkana fakulty jsem sledoval mimo jiné např. ze zápisů fakultního senátu, s mnoha kolegy o ní také diskutoval.

Myslím, že představení volebních programů kandidátů, které jsem ostatně četl a slyšel na zasedání senátu, spojené s mnoha (podle úsudku přítomných senátorů) pro člena senátu již zbytečnými otázkami účastníků by mi asi příliš nepomohlo získat více relevantních informací o kandidátech: rektor univerzity totiž nemusí nutně být rezistentní vůči bombardování dotazy podobně jako politik. „Univerzitní politika“, jejíž existenci nepopírám, má svá pravidla a své vlastní modely chování, a novinářské hyperkritické „grilování“ kandidátů by k ní podle mého patřit nemělo. Díky jejím specifikům můžeme po kandidátovi na rektora chtít i to, aby představil i personálně svůj tým: jeho funkčnost a soudržnost je totiž možná větší zárukou fungování centrálních mechanismů univerzity než samotná postava rektora… a řekne o kandidátovi mnohé. Možná právě představení týmů ze strany obou kandidátů bylo pro mnoho senátorů rozhodující v okamžiku volby a je možné, že pokud nyní nezvolení kandidáti znovu předstoupí před senát a představí skutečně kvalitně své týmy, senát jednoho z nich zvolí.

Kritika profesora Opatrného je cenná, jsem rád, že se o naši práci někdo zajímá, a nejenom já za ni budu určitě vděčný i nadále, pokud se ovšem bude vycházet z relevantních a opravdu důležitých informací.

Tomáš Parma
Předseda EK AS UP
Katedra církevních dějin CMTF UP

---