Svobodná koláž (vybrané básně v próze)

IV.

Svištěli jsme nocí černou jako antracit. Řidič vypnul světla, takže jsme splynuli s tmou. Vlastně jsme se nepozorovaně plížili, avšak bleskovou, závratnou rychlostí. Motor pracoval bez zaškobrtnutí, bez jediného zbytečného zvuku. Měli jsme pocit, že letíme. Skrz okna jsme viděli jen černo. Nepřemýšleli jsme nad cílem, ani nad důvodem naší cesty, prostě jsme se nechali vézt. Nikdo po nás nic nechtěl, nevládla žádná pravidla, a přesto jsme byli zcela potichu a nikdo se s nikým nebavil. Nikdo nezakašlal, nezazíval, nezamručel, nikdo si nepískal, nebroukal, nikdo se nesmál a nikdo neplakal. Nemysleli jsme na hlad ani na žízeň, na spánek ani na pohyb. Byli jsme zcela uneseni hladkou jízdou. Pomalu jsme přestali myslet. Naše duše se začaly odlučovat od těl. Pochopily, že se bez těla obejdou. Některé rejdily okolo, jiné se jen tak vznášely nad tělem, které jim ještě před chvílí patřilo. Mohly se klidně vrátit, ale o tom zatím nebylo nutné uvažovat. Ne dokud neskončí tahle jízda.

Řidič se sice ani jednou neotočil, ale ucítil, že se děje něco velmi podivného a začalo jej mrazit v zátylku. Pak se zamyslel: „Mým posláním je přeci řízení. Mám dojet s tímto strojem až do cíle.“ A přestal věnovat zvláštnímu pocitu pozornost. My ostatní jsme mezitím zažívali nepopsatelně blažené chvíle. Jaké to jen je krásné, nemít tělo! Být svobodná a oproštěná duše! Všechny problémy, rozpory, nedorozumění zmizí. Nemohli jsme se té pro nás zcela nové situace nabažit, až jsme na svá těla zcela zapomněli. Tato těla jako by začala mizet. Splývat se sedačkami. Jestliže se vnoří do sedadel, nebudeme se mít kam vrátit, uvažovali jsme. A proč se vracet? napadlo někoho. Není nám takhle líp? A problémy se začaly vracet, náhle jsme byli nejistí. Blaženost se rozplynula. To byl konec. Těla se nám vrátila – ne my, duše, do nich, ale naopak. Zhmotnila se ve vzduchu a dopadla s rachotem na zem a podobně, nad čím se zrovna nacházela. To řidič nečekal – ani nemohl. Vylekal se k smrti. Nejspíš si dokonce nadělal do kalhot, neboť se začal ošívat. Co však bylo hlavní – šok narušil jeho soustředění, rozhodil řízení. Stroj sjel z vozovky. A to byl konec naší cesty za osvobozením duše.

IX.

K rozhledně spěchají tři jezdci; jeden má jméno Pohyb, druhý Dobrodružství. Třetí si říká Objev. Pohyb je mírně vepředu, takže je v tomto ohledu vůdcem. Doma naň čekají jeho dvě děti: syn Směr a dcera Výdrž. Zná všechny zkratky a tajné stezky, ví, jak ušetřit čas a ze všech tří jediný dokáže navrhnout smysluplný plán cesty. Jede na čilém běloušovi, jemuž vděčí za mnohé. Ten kůň tvoří přinejmenším polovinu jeho mýtu. Jedou nalevo. Napravo se nachází Dobrodružství. Je strůjcem veškerých akcí a podniků, k nimž během cesty dojde. Má čich na zajímavé a nebezpečné situace, vyvolává konflikty a poté vítězí. Žít a cestovat bez pocitu ohrožení je pro něj cizí. Zplodil trojčata – dívenky se jmény Hádka, Potyčka a Zkušenost. Bez něj by na cestách vládla velká nuda. Jeho černá kobyla s ním má mnoho společného – je ohromná a silná, nezná strach a ví, jak se vyvléknout z nepříjemné situace. Dobrodružství a Pohyb mají na svědomí téměř vše, k čemu dojde během cesty. Začátek a cíl má však v rukách Objev, který jede mezi nimi. On jediný vždy přijde s nápadem kam jet a co tam získat. Také dokáže z lidí vytáhnout to podstatné. To on zadává úkoly a rozplétá zápletky. Co je již obje-veno a vyřešeno, ztrácí pro něj cenu, a on si ihned nasadí do hlavy nového brouka. Je detekti-vem a mudrcem, špehem a řešitelem rébusů. A jeho ryzák s ohnivou hřívou vládne obdobným ostrovtipem.

Na rozhledně v poklidu sedí zakrslý stařík a popíjí víno. Je asi hodina po poledni a on si tu již od rána zavdává ze džbánu, do toho svačí, obědvá, rozhlíží se po kraji, přemýšlí o světě a občas se projde. Bydlí tady. Říká tomu místu „Rozhledna“ a nikoli „Strážní věž“ jednoduše proto, že zde již není co strážit, celá infrastruktura říše byla překopána od základů. Staříkovo jméno zní Život. Náhle koukne přes zábradlí a spatří přijíždět své tři syny. Ihned vyskočí na nohy, sejde do sklípku narazit soudek s nejlepším vínem a otevírá vrata dokořán.

---