Studenti týden pomáhali v oblastech postižených povodněmi

Většina z nás sledovala květnové povodně pouze na stránkách novin a v televizním zpravodajství. Ti solidárnější zasílali DMS nebo materiální pomoc postiženým. Jiní se však do postižených oblastí vydali sami, aby pomohli tam, kde je třeba. Mezi ně patří i skupina studentů z Univerzity Palackého (L. Balarinová, J. Juráková, P. Šedivá, M. Kubínová, L. Kucharczyková a I. Sacký), kteří jsou sdruženi v iniciativě Pomáháme pomáhat fungující pod Českým červeným křížem (ČČK) Olomouc-Řepčín.

Pomáháme pomáhat v akci

Pod vedením Lucie Balarinové, která je vedoucí projektu Pomáháme pomáhat a členkou Ústřední pohotovostní jednotky ČČK, která byla povolaná na pomoc občanům, působili studenti v nejvíce postižených Troubkách a okolí od 18.-24. května. „Jako dobrovolníci jsme se podíleli na zřizování evakuačních středisek pro občany, zajišťovali zdravotnickou první pomoc, účastnili se psychosociálního šetření a speciální týmy v terénu poskytovaly lidem psychologickou první pomoc,“ říká Lucie Balarinová, studentka 4. ročníku Učitelství sociálních a zdravotních předmětů pro střední odborné školy na PdF UP.

Tým Pomáháme pomáhat poskytl zdravotnickou první pomoc, která obnášela především ošetření drobných zranění, zhruba dvacítce občanů. Ve dvou případech dokonce stavy zraněných vyžadovaly transport do nemocnice. Hlavní náplní práce dobrovolníků byla ale v době, kdy opadla voda a lidé se vrátili domů, psychologická první pomoc. „Celkově jsme tuto pomoc poskytli asi třiceti lidem, z nichž tři museli být předáni do dlouhodobé odborné péče,“ dodává Balarinová.

Kromě Troubek pracovali studenti také v evakuačním středisku Tovačov, kde byly mezi zasaženými občany i rodiny s dětmi. Zde působily dvě studentky v pozici animátorek a připravovaly program pro evakuované děti. „V zaplavených domech moc dětí nezůstalo, ale ty, které jsme potkaly, odměňovali zase týmy malou sladkostí nebo plyšovou hračkou,“ doplňuje Balarinová.

 

Povodně loni a dnes

Pro Lucii Balarinovou se nejednalo o první setkání s velkou vodou. První zkušenosti nasbírala během loňských povodní na Novojičínsku a Jesenicku, kdy působila v terénu v týmu provádějícím psychologickou první pomoc. „V Troubkách jsem již tyto týmy vedla a zároveň působila jako vedoucí činnosti za Český červený kříž. Zásadním se pro mne stalo poznání, že lze v mimořádné situaci opravdu poskytnout koordinovanou pomoc neziskových organizací. Vidím to jako jeden z výsledků konference Víme o sobě Olomouc 2010, kde Vítězslav Vurst, B. Th. z humanitární organizace ADRA mj. řekl, že „Důležitost setkávání vidím ve vzájemném oksichtění se“. Netušila jsem, jak rychle  se to potvrdí v reálu a opravdu bylo příjemné na první koordinačních schůzce v Troubkách potkat lidi, o kterých víte, že chtějí pomáhat,“ popisuje své zkušenosti Balarinová.

Reakce lidí v zaplavených oblastech byly podle ní velmi individuální a jak sama říká - proces vyrovnání se se situací takového rázu ještě nějakou dobu potrvá a u některých se bude jednat o dlouhodobý boj. Jedná se o mimořádnou situaci, na kterou se psychicky nelze dopředu nějak připravit.

 

10 hodin práce denně   

Lidé potřebující pomoc, psychicky náročná práce, všudypřítomné bahno – tak vypadal denní chléb studentů v Troubkách a okolí v době jejich působení v oblasti. Výjimkou nebyla ani desetihodinová „pracovní doba“. „Všechny dny byly jiné, protože se vycházelo z aktuálních potřeb občanů. Nelišily se jen v brzkém vstávání, ranní a večerní účasti na koordinační schůzce humanitárních organizací, vedení týmu v terénu a pomáhání tam, kde je potřeba. Vše završovalo večerní sepsání činnosti ČČK za konkrétní den a pozdní usínání s následným hlubokým spánkem,“ přibližuje práci týmu Balarinová a zároveň dodává: „Ráda bych touto cestou poděkovala všem týmům ČČK včetně Pomáháme pomáhat a zúčastněným humanitárním organizacím za příjemnou spolupráci, stejně jako Integrovanému záchrannému systému.“

Více o projektu Pomáháme pomáhat na www.pomahamepomahat.cz  

---