Slavíme, slavíme, konců toho nevíme

Nedávno skončené oslavy 20. výročí sametové revoluce ukázaly, že opravdu žijeme v mediální době, v době kampaní. Sedmnáctý listopad 1989 totiž doslova okupoval celý listopad 2009. Byla ho plná televize, připravovaly se speciální přednášky, pamětníci přidali své paměti, účastníci vykládali, jak a proč se účastnili, politici na sebe pěli chválu nebo strašili dobami minulými. Přejmenovávala se kina, staré esembácké vozy po dlouhé době opět vyjely, staré struktury raději zůstaly doma. Žáci všech stupňů škol absolvovali nejrůznější osvětové programy a měli volno. Analytici a komentátoři psali jeden článek za druhým a mnoho lidí si v duchu říkalo, že stejně není co slavit, protože jsme za těch dvacet let zvrtali, co se dalo. A proč to všechno vlastně? Abychom nezapomněli, abychom hlavně mladší generaci ukázali, že dřív bylo hůř a že teď je mnohem líp, aby věděli, co jejich otcové dokázali?

Jenže čeho je moc, toho je příliš. Když je člověk delší dobu vystaven mediální kampani, prostě ji přestane vnímat. Pro mladou generaci, která vybojovala sametovou revoluci s dudlíkem v puse, zůstane tato událost i nadále stejně srozumitelná a aktuální, jako střet Slavníkovců s Přemyslovci. Žijeme přece teď a tady, minulost vůbec není „cool” a je to „pruda”. Opravdu nevím, jak to celé udělat jinak, to se přiznám na rovinu. Jen mám pocit, že se v tom všem halasném slavení nějak vytratil obsah, že vlastně nikdo neví, co chceme tím vším říct a hlavně jak to říct tak, aby to pochopili i ti, kteří onu dobu temna nezažili. A to nás čekají další kampaně. Kampaň na Vánoce už probíhá a je to s ní podobné – Vánoce jsou, když se nakupují dárky, zdobí stromek a je volno. Volební kampaň nás čeká a bude opět ve stylu všeobecného prsení politiků a stran. A výsledek? Setrvačnost a rutina. Obsah a smysl se jaksi vytratil. Ze setrvačnosti vhodíme nějaký lístek do urny, ze setrvačnosti nakoupíme dárky a ozdobíme borovici, ze setrvačnosti zase po čase oslavíme revoluci a život půjde dál.

Jenom aby se nás jednou nějaké malé dítě nezeptalo, proč to všechno děláme. Mohli bychom totiž zjistit, že už vlastně nevíme. 

---