S rektorem UP prof. Miroslavem Mašláněm o současné a perspektivní finanční situaci Univerzity Palackého

Je už více než zřejmé, že letošní hospodaření UP je a bude poznamenáno poklesem finančních prostředků ze státního rozpočtu. Zároveň je nutné, aby univerzita spolufinancovala operační programy VaVpI, byly také zkráceny prostředky na výzkumné záměry ... Jaký je váš návrh na konkrétní řešení této situace?

Ano, letošní příspěvek ze státní dotace na vzdělávání je necelých 900 mil., což je asi o 50 mil. méně než v loni. Změnil se zároveň počet jednotlivých ukazatelů, podle kterých je tento příspěvek vypočítán. K ukazatelům A+B1 + B2, tj. příspěvek na studijní programy, počet studentů a absolventů, přibyl tzv. ukazatel kvality – B3.

Ten schodek se samozřejmě projeví v rozpočtu a týká se to všech – z pohledu fakult asi nejvíce CMTF, PF a FTK, jejichž vedení přijalo určitá opatření. Týká se to samozřejmě i centrálních jednotek, kam přichází oproti minulým letům asi o 10 % méně.

Ale my máme i další položky rozpočtu. Především jde o prostředky na tzv. specifický výzkum. To jsou prostředky vypočítané podle výsledků v oblasti vědy a výzkumu v minulém roce. A těch je naopak o něco víc než v minulém roce. Ty jsme rozdělili dále na fakulty podle toho, jak se o tyto položky zasloužily - s výjimkou určité malé části, asi půl milionu, která jde na administraci projektů souvisejících s těmito prostředky. To proto, že od letošního roku tyto prostředky můžeme využít pouze na výzkumné projekty studentských kolektivů a je tam podmínka, že více než padesát procent osob řešících tyto projekty musí být studenti a v kategorii osobních nákladů musí být studentům vyplaceno minimálně 60 %. To je změna oproti minulosti. Prostředky jsou takto účelově vázané, takže to pro jednotlivé fakulty vytvořilo určité dílčí problémy. Na základě toho byla zřízena vnitřní grantová agentura univerzity.

Co se týče institucionálních prostředků, dostali jsme dále ještě prostředky na tzv. rozvoj instituce – a to je novinka. Oproti původnímu plánu byly totiž zkráceny o jednu třetinu prostředky na výzkumné záměry a tuto zbývající třetinu teď musíme dofinancovat z vlastních zdrojů. Ale kromě toho na ministerstvu tu jednu třetinu z výzkumných záměrů přesunuli do jednoho „balíku“, který rozdělili mezi vysoké školy podle určitých zásluh, tzn. podle kritéria odrážejícího kvalitu toho výzkumu, tzv. Blažkův kafemlejnek. A tady jsme naopak získali více, než byla ona třetina výzkumných záměrů. Těchto cca 75 milionů jsme podle stejného klíče rozdělili na fakulty - s jednou výjimkou: u FTK a CMTF jsme museli provést určitou korekci tak, aby dostali alespoň na dofinancování svých výzkumných záměrů. Šlo o to, aby žádná fakulta nedostala méně, než je ta třetina na výzkumné záměry.

A dofinancování projektů VaVpI? Bude si za tím účelem univerzita brát úvěr?

Oproti původním plánům, kdy se na podzim minulého roku hovořilo o možnosti vzít si na VaVpi úvěr, jsem dospěl k závěru - a zatím jsem získal i souhlas děkanů a senátu – že jsme schopni utáhnout to sami, a to zvýšením odvodů fakult z jednotlivých příspěvků na A, B1, B2 a B3. Oproti minulým letům, kdy se z A a B1 odvádělo 21,6 % pro centrální jednotky a B2 se dělilo pouze na fakulty, letos se odvedlo stejné procento také z B2 a B3. Tyto prostředky, které činí asi 30 milionů, jsou tedy odvedeny do centrálních prostředků a takto rezervovány právě pro financování VaVPI. Kromě toho jsme obdrželi 10 mil. od Olomouckého kraje, z čehož jsme dva miliony rozdělili mezi fakulty podle menších projektů a osm milionů se opět přesunulo na VaVpI. Když to tedy shrnu, pro financování projektů VaVpI jsme vytvořili rezervu ve výši cca 38 mil.

O půjčce tedy zatím není nutno uvažovat. Letos ještě tyto prostředky potřebovat vůbec nebudeme. Budou k dispozici pro příští rok, přičemž každoročně, tedy v průběhu příštích pěti let, budeme potřebovat na spolufinancování VaVpI vydělit asi 45 milionů. A já jsem přesvědčen, že jsme za tu dobu schopni tyto prostředky z vlastních zdrojů takto poskládat – třeba ještě s přispěním kraje nebo vymyslíme ještě něco lepšího. Patrně to přinese některé dílčí problémy, ať už na fakultách nebo na centrálních jednotkách, ale myslím si, že jsme schopni je vyřešit.

Jsou k dispozici ještě nějaké rezervy?

Např. v minulém roce se nám podařilo naplnit řadu fondů, což má samozřejmě svou strukturu ve vztahu k fakultám a centrálním jednotkám, každopádně za univerzitu jako celek je tam k 1. 1. dohromady cca 350 mil.

Většina těchto prostředků je ale nějak účelově vázaná ...

Některé ano, některé ne. Např. sociální fond můžeme použít pouze na sociální politiku, fond investičního majetku může být použit pouze na reprodukci investičního majetku. Ale třeba fond provozních prostředků, který je největší, může být použit na běžný provoz, na nějakou potřebnou saturaci.

Přesto: rozpočet musí být vyrovnaný. Jak jej lze dosáhnout, když je na provoz objektivně méně financí – např. na oněch centrálních jednotkách o 10 %? Budou se omezovat provozy některých součástí, bude se propouštět, šetřit na mzdách?

Samozřejmě šetřit se dá, ale na jednotlivých jednotkách UP je situace různá. Bohužel, např. na centrálních jednotkách tvoří 85 % rozpočtu mzdové náklady a odvody, zbývá tedy cca 15 %, kde se dá ušetřit. Zatím o v žádném případě neuvažujeme o snižování platů či o propouštění,. Pokud by snad v jednotlivých případech něco takového hrozilo, je to možné krýt z několika zdrojů. Tím prvním jsou ještě pořád prostředky, které vyděláme mimo státní příspěvek – a to i na centrálních jednotkách. Mám na mysli zejména Vydavatelství UP, Vědeckotechnický park, Sportovní hala. Tyto prostředky v minulosti každá příslušná jednotka využila podle svého uvážení, ať už na svůj rozvoj nebo na odměny; nyní tedy u těchto zdrojů může dojít k určitému přerozdělování. Další z cest, jak odstranit deficit rozpočtu, je samozřejmě také opatření týkající se snižování odměn. A pak je tady ještě jedna rezerva, kterou se chystám projednat s představiteli odborů. Jde o to, že dvě procenta mzdových prostředků odvádíme do sociálního fondu. A tam je ta situace taková, že do něj vkládáme více než čerpáme – a k 1. 1. 2010 je tam suma kolem 19 mil. Takže si dovedu představit – mimochodem, s tímto návrhem přišly odbory - že by např. za jeden rok ten odvod tvořilo jen půl procenta, což by znamenalo vygenerovat pro ten daný rok další tři až čtyři mil. navíc. * Nemůžeme tedy počítat s nějakým růstem, ale zvládnout se to dá, některé vysoké školy jsou na tom hůř.

Jak vidíte situaci UP výhledově v nejbližších letech?

Pro příští období spočívá politika státu reprezentovaného ministerstvem školství především v tom, že musí dojít k nějaké diverzifikaci vysokých škol v závislosti na kvalitě. Předně budeme nuceni snižovat počet studentů, a to jednak vzhledem k vývoji demografické křivky, která klesá, a také vzhledem k tomu, že se rovněž snížila společenská poptávka po tolika vysokoškolácích. Pro příští a následující rok je vypracována už asi třetí verze zásad, do nichž se už promítly kritéria hodnocení kvality vysokých škol. A právě na kvalitě té které školy bude záviset i počet financovaných studentů a výše státního příspěvku. A podle zatím prvních odhadů, s daty z minulého roku, jsme na tom velmi dobře. Mezi 26 veřejnými vysokými školami přibližně u šesti až sedmi rozpočet od roku 2009 vzrůstá. A my jsme v této kategorii. Konkrétně by to pro nás mělo znamenat zvýšení v rozmezí asi 25 – 40 milionů, v procentech je to něco mezi dvěma až třemi procenty rozpočtu.

Mezi ty kvalitativní ukazatele patří především výstupy z vědy a výzkumu, to je ten ukazatel B3, a tam jsou tři hlavní kritéria. Prvním jsou výstupy vědy a výzkumu - ty mají váhu 50 %, pak je to kvalifikační struktura, tedy počet profesorů a docentů, a třetí jsou mezinárodní aktivity.

Co se týče počtu studentů, u nás by mělo jít o snížení především v bakalářských programech, a to asi o 200 studentů; z hlediska magisterských a doktorských kritéria splňujeme a žádnou redukci dělat nemusíme. Jde samozřejmě zatím o odhady, ale tímto směrem se to bude přibližně ubírat. Podle mého názoru ani nehrozí, že by případný nový ministr či ministryně měli nějaké diametrálně odlišné představy. Fakt, že jsme měli v loňském roce v populačním ročníku asi 130 000 maturantů a v příštích letech se očekává pokles na cca 95 000, to nemůže změnit ani ministr.

Počítá se v těchto zásadách už i se školným?

O školném se zatím diskutuje zejména v médiích, ale jak to dopadne, zatím nevíme. Předpokládám, že pokud dojde k jeho zavedení, bude to reálné nejdříve za dva až tři roky.

Ptala se V. Mazochová, foto archiv ŽUP

---