Registr profesorů a docentů. Už také i na Univerzitě Palackého

Univerzita Palackého má v současné době akreditováno zhruba pět set osmdesát čtyři studijní obory.  K tomu, aby další programy mohly být akreditovány, ale především aby těm stávajícím mohla být prodloužena nebo případně rozšířena akreditace, je potřeba garancí docentů či profesorů. Těch má podle Registru profesorů a docentů aktuálně čtyři sta devadesát. Registr, nový pracovní nástroj Akreditační komise MŠMT,  musejí vysoké školy tvořit s odkazem na zákon č. 159/2010 Sb.  Již dnes je však zřejmé, že nový dokument způsobí mnoho pnutí uvnitř vysokých škol. Ta olomoucká patrně nebude výjimkou.

Upravená pravidla hry

K životu vysokých škol patří žádost o akreditaci oboru, případně o její prodloužení či rozšíření. Ze zápisů jednání Akreditační komise MŠMT ČR však mnohdy vyplývá, že se žadatelé potýkají s jeho nedostatečným personálním zajištěním. V odůvodnění většiny z případů, kdy Akreditační komise neudělila např. souhlas s akreditací, se pak  uvádí, že daný obor není dostatečně personálně zabezpečen a že řada z klíčových vyučujících působí i v dalších institucích, pro něž vykonávají vědeckou, výzkumnou a publikační činnost. Jestliže dosavadní situace s udělováním akreditací tedy  nebyla pro vysoké školy nikterak jednoduchá, nyní se stane ještě komplikovanější. A stane se tak ve chvíli, kdy Akreditační komise MŠMT začne ke své činnosti využívat data z Registru docentů a profesorů. „Počet akreditovaných studijních oborů ve studijních programech převyšuje na Univerzitě Palackého součet docentů a profesorů o necelých sto,“ řekl Žurnálu UP prorektor pro studijní záležitosti  UP doc. Vít Zouhar. „Olomoucká univerzita se však jednoznačně přiklání k tomu názoru, aby garance studijních programů docenty a profesory, které vyplývají z dikce zákona, nebyly rozšiřovány na studijní obory. V tomto smyslu jsme také připomínkovali návrh nového zákona o vysokých školách,“ doplnil prorektor UP. Podle jeho slov bude totiž potřebné, aby na Univerzitě Palackého docházelo při rozšiřování a prodlužování již získaných akreditací, podobně jako při akreditování nových studijních programů, k větší koordinaci mezi fakultami. „Na Univerzitě Palackého se bude muset přistoupit k redukci stávajících duplicit,“ dodal doc. Vít Zouhar.

Registr na Univerzitě Palackého

 

Novela zák. č. 159/2010 Sb., přinesla ustanovení, podle kterého pouze profesor nebo docent, který je akademickým pracovníkem příslušné vysoké školy, může garantovat kvalitu a rozvoj studijního programu uskutečňovaného danou vysokou školou (nebo její součástí). „Dříve, když MŠMT obdrželo žádost o akreditaci s podklady, v nichž byl uveden nějaký profesor jako garant, tak nezkoumalo, jestli tentýž profesor negarantuje jiné programy na jiných vysokých školách a jestli je ve fyzických možnostech člověka uvedené zvládnout. S registrem bude mít MŠMT nyní jasno v tom, na které vysoké škole konkrétní docent nebo profesor působí a s jakým úvazkem. Ministerstvo tak bude mít přehled o tom, kým jsou na konkrétních vysokých školách garantovány příslušné studijní programy,“ řekla RNDr. Hana Matochová, vedoucí oddělení vývoje aplikací CVT UP, která byla pověřena odpovědností za správu tohoto seznamu za Univerzitu Palackého. „Registr by se měl stát nástrojem k vytěsnění těch situací, kdy jeden profesor garantuje několik programů na několika vysokých školách,“dodala. Podle jejích slov byly údaje do registru zadávány v rámci prvního sběru k datu 5. 11. 2010, a to prostřednictvím informačního systému IS REDOP. „Jinými slovy: v Centru výpočetní techniky UP žádná data do programu nevkládáme. Všechny profesory a docenty olomoucké univerzity máme evidovány jako zaměstnance UP ve vnitřním programu SAP. V rámci tohoto programu jsme vytvořili další program, jenž extrahuje údaje, které AK MŠMT požaduje – tedy údaje o lidech s titulem doc. a prof. Z těchto dat potom program extrahuje soubor, který odesíláme do centrální evidence MŠMT,“ vysvětlila RNDr. Hana Matochová. Dodala, že personalistky některých fakult UP doplňovaly v této souvislosti od září 2010 určitá data do programu SAP. „Např. doposud nebylo v SAPu zaevidováno, v jakém oboru nebo na jaké téma byly úspěšně napsány habilitační či profesorské práce či od kterého dne patří určitý titul ke konkrétnímu akademikovi,“ doplnila. „Ve  sběru dat z 5. 11. 2010 navíc ještě nebylo povinností poskytnout informaci např. o tom, kdo je garantem studijního programu. V březnu, k 21. 3. 2011, tedy v druhé části sběru však tuto informaci už soubor obsahovat bude muset. Danou problematikou se zabývá právě prorektor Zouhar,“ dodala dr. Matochová. „Má dosavadní práce nespočívala ve vkládání dat do databází. Pověření MŠMT mi ukládá povinnost a zodpovědnost za nastudování všech podkladů, které MŠMT poslalo. Prozkoumala jsem tedy, zda-li všechny požadované informace v SAPu máme, případně zda jimi disponujeme v programu STAG, a zabezpečila jsem potřebné informace, které potřebujeme extrahovat do příslušných databází. Zároveň sleduji, jestli vše probíhá tak, jak má. Do budoucna by má práce měla spočívat v kontrole údajů a v tom, že jednou za půl roku příslušný soubor odešlu MŠMT,“ vysvětlila svou činnost spojenou s registrem dr. Matochová.

O nutnosti nového pracovního nástroje AK MŠMT se vedou pestré disputace

Registr profesorů a docentů přivítala především Akreditační komise MŠMT, která tak nyní oficiálně získá potřebné informace. Podle doc. Víta Zouhara, prorektora UP, však i doposud bylo z akreditačního spisu patrné, na kterých dalších pracovištích onen pedagog působil. „V akreditačním spise, ve formuláři G – Personální zabezpečení – vyučující, jsou položky Další současní zaměstnavatelé, Pracovní vztah, rozsah a zejména přehled předmětů, na jejichž zabezpečení se podílí. Věřím, že Akreditační komise se tímto údajem bedlivě zabývala,“ řekl prorektor UP. Mnohé dosud publikované názory navíc komentují stávající praktiky jako výhodné pro všechny strany, Registr naopak považují za omezující nástroj, který přichází tzv. pět minut po dvanácté a který přinese spoustu problémů. Hovoří se o tom, že dosavadní praxe, kdy jeden docent či profesor učí na více školách, vyplynula mj. z toho, že vysokoškolské platy nejsou nikterak zajímavé a že se pro řadu pedagogů výuka na jiné škole tedy stala dalším zdrojem příjmů. Podle některých názorů tato situace pak přinesla pozitiva všem – veřejné školy se na určitou dobu zbavily tlaku na vyšší platy, soukromé pak získaly potřebné habilitované pedagogy a studenti absolvovali kvalitativně srovnatelnou výuku. Mnohé z publikovaných názorů shrnují dosavadní situaci na vysokých školách takto: „Kdyby se časem neukázal propad ve výzkumu a publikační činnosti, které jdou ruku v ruce s aktuálností výuky, a kdyby neustále nevznikaly další a další vysoké školy, založené na profesorech a docentech putujících od školy ke škole, tzv. létajících profesorů, jednoduše, kdyby svou činnost pedagogové nepřeháněli, mohlo vše takto probíhat asi i nadále.“ Jaká cesta je tedy ta správná? S Registrem nebo bez něj? Těžko říci, neboť nic není jen černé nebo bílé. Je však zajímavé, když se např. uvádí, že na západ od české kotliny vysoké školy Registr profesorů a docentů nemají – a vlastně ani nepotřebují.

---