Profesoru Macháčkovi k osmdesátinám

Jaroslave Macháčku, amice carissime!

Jsi (téměř) nejstarším z „jádra“ moderních filologů naší Filozofické fakulty, které prožilo vícero režimů a bezpočet reforem vysokých škol i pravopisu. Od počátků jsi s užitkem vnímal zakladatele našich oborů na UP, anglistiky, romanistiky, germanistiky, obecné lingvistiky – carnapického Ivana Poldaufa, anagramatického Ladislava Cejpa, polyhistorického Pavla Trosta. Vzpomínáš s nostalgií i oživujícím úsměvem našich kolegů, odešedších v onen svět – důstojné paní Idy Rochowanské, vědychtivého Zdeňka Plachého, důkladného Mirka Tichého, lusitanského polyglota Evžena Spáleného či smyrnenského diplomata Václava Staňka. Vzpomínáš s námi rád na to, jak jste se vzájemně popichovali s milým a veselým Antonínem Zatloukalem. V oněch prvých letech jsi učil sebe, brzy na to a dlouho učíš ostatní a tvoříš lingvistické studie. Mezitím jsi také laskal svou hispánskou kytaru nebo i vyvěšoval převratná oznámení k prvnímu aprílu. V padesátých letech, kdy jak společnost, tak univerzitu ovládly různé fenomeny marxismu, jež vyhnaly odtud jejího obnovitele J. L. Fischera, jsi musel procházet mnohočetným „kádrováním“ a řetězy školení a také se ošklíbat nad mentorováním ze strany sovětské vědy, kdy Josef Džugašvili určoval i směry jazykovědného poznání. Přes různé tlaky si naše moderní filologie udržovala vlastní myšlenkovou úroveň a směr cesty, ať už v budově Elizabetina v Křížkovského ulici nebo dočasné Grimmensteinově residenci ve Wurmově. Vyjasňující se obzory šedesátých let jsme mohli společně vnímat nejen v liberalizující se společenské atmosféře, nýbrž i v rozhovorech na naší výletní základně, chatě Švýcárně pod Pradědem, kde jsi nás naučil, co to je horský velekrok. I tenkrát po nás pásla StB, reprezentovaná Rybím Okem a rojem spomocníků.

 Po invazi Varšavského paktu v roce 1968, doprovázené erupcí tuzemské politické spodiny, jsi byl kvůli neochvějnosti svého postoje vyhnán z Filozofické fakulty. Avšak i jako termoregulační faktor v nemocnici jsi získal navíc uznání a také přátelství leckterých kolegů-lékařů, když jsi se stal jejich odborným poradcem a překladatelem ve věci anglického jazyka. Při podzemních schůzkách v oné době temna jsme si vytvářeli společně zjasněný obraz proměny světa a „poměrů“. Po převratě v roce 1989 jsi se vrátil jako agilní obnovitel oboru, jako restaurátor náplně i obrazu toho, co si intelektuální svět představuje pod pojmem UNIVERZITA. Obdivuhodná byla Tvá ochota k návratu po bezmála dvaceti letech násilného přerušení. Leckteří z vyhnaných, politicky diskriminovaných kolegů takový návrat nezvládli a odešli po krátkém pokusu o obnovení činnosti. Ty jsi zvládl svůj comeback ve všech rovinách a vytvořil ambiente pro další kolegy a žáky, aby mohli plnit to, co od nás perspektiva vysokého vzdělání a intelektuálního rozvoje žádá. Podporoval jsi velkolepé aktivity kolegy-rektora Josefa Jařaba, i jakožto prorektor, člen Rady vysokých škol, akademického senátu atd. Uvedl jsi v život řadu zahraničních kontaktů, zvláště (avšak nejen) s anglosaskými zeměmi, nabyl jsi rozhledu a nadhledu v řadě zemí – v USA, Velké Británii, Itálii, Rakousku, Španělsku, Nicaragui (vynechávám další). A stal jsi se také (skoro) maltézským rytířem.

 Zprostředkoval jsi vždy – a děláš to stále – lingvistické poučení a životní moudrost o různých vrstvách vědy, reálií, literatury, bytí svým žákům i nám, svým kolegům různých oborů. Šířil jsi mezi námi teoretické i praktické poznávací momenty, vztahující se k jazykům germánským, románským, indickým. Jsi ale také etymologem a výborným vykladačem jazyka českého – a to i jako umírněný a povznesený vinolog. A důsledně rozlišuješ mezi angličtinou a globálštinou. Vysoká úroveň Tvých výkladů se zrcadlí i na vysoké úrovni mnoha studentů, kteří se stali pokračovateli ve Tvém úsilí a spolupracovníky.

 Neustupoval jsi „kádrovacím“ nátlakům. Hájil jsi čistotu vědy a mravních zásad, a to nejen proti doktríně třídního boje, nýbrž i proti šířícímu se (ne)morálnímu postmodernímu relativismu. Máš svůj významný podíl na tom, co bylo vytvořeno a čeho bylo dosaženo na univerzitě a fakultě v posledních dvaceti letech v obnoveném plném rozsahu a hloubce, v navrácení studií na úroveň vědecky adekvátní a mezinárodně platnou.

 K 15. listopadu – ke Tvým osmdesátým narozeninám – Ti přeji trvalé blaho na těle, duši, duchu, zdar ve všem Tvém činění, radost z bytí v našem milieu, radost z Tvých milých dcer a jejich rodin!

 Za všechny dávné i novější kolegy

Tvůj starý přítel Ludvík Václavek

---