Prof. RNDr. Milena Rychnovská, DrSc., první držitelka Ceny Milady Paulové

Milena Rychnovská vystudovala přírodopis a chemii na Přírodovědecké fakultě MU 1951 a zakončila doktorátem RNDr. z oboru ekofyziologie rostlin. Působila pak jako pedagog do roku 1955, kdy jako nestraník musela odejít. Svoji další práci začala v nově založené brněnské pobočce Botanického ústavu ČSAV, kde působila 35 let. Iniciovala zde vytvoření ekologického oddělení, které profilovala a vedla do roku 1985. Se svými spolupracovníky zde uvedla do teorie i praxe v rámci Mezinárodního biologického programu (IBP) pojem terestických ekosystémů, postupně převzala vedení ekologických projektů o travinných ekosystémech v ČR a podílela se na koordinaci výzkumů v rámci akce UNESCO Člověk a biosféra (MAB). Se svými spolupracovníky úspěšně dokončila ekosystémový výzkum zaplavovaných luk na jižní Moravě a poté byl nosným programem úkol Funkce luk v pramenné oblasti. Její oddělení navázalo velmi čilý kontakt s relevantními pracovišti ve světě, i když šlo v té době vesměs o jednosměrný tok informací i návštěv z ciziny k nám. Z význačných monografií s jejím kolektivem a autorstvím stojí za zmínku první česká kniha z výsledků IBP „Ekologie lučních porostů“ s ekosystémovou osnovou (Academia 1985), navazující Metody studia travinných ekosystémů (Academia 1987), podíl na monografii Grassland Ecosystems of the World (Cambridge Univ. Press 1979), Ecosystems of the World – Vol. 8B Natural Grasslands (Elsevier 1993) a výsledky projektu MAB Structure and Functioning of Seminatural Meadows (Elsevier 1993). Po reorganizaci ústavů ČSAV bylo ekologické oddělení v Brně zrušeno a Rychnovská byla přijata do Ústavu ekologie krajiny SAV v Bratislavě, kde pracovala až do roku 1990.

V té době již vznikla na PřF UP Katedra ekologie a prof. Rychnovské bylo nabídnuto podílet se na jejím rozvoji. Mezi první aktivity patří zpracování originálního studijního plánu pro bakalářské, magisterské a rovněž pro doktorandské studium v oboru ekologie. Zcela nově koncipované přednášky z ekologie rostlin i z nauky o ekosystémech sama připravila a po řadu let je vedla, a to vedle metodologických seminářů pro všechny tři typy studia. Na její pozvání v r. 1992 po celý semestr přednášel na katedře o arktické ekologii prof. J. Svoboda z Toronta. V polovině 90. let se zasloužila o překlad světové učebnice Begon – Harper – Townsend: Ecology. Dosud vede na Katedře ekologie a životního prostředí metodologické semináře z ekologie rostlin, které včetně individuálních konzultací posluchači vítají a pracuje také jako examinátorka doktorandů. Její vlastní vědecká práce zahrnuje 106 původních vědeckých prací v mezinárodních časopisech a sbornících, bohatou recenzní a posudkovou činnost (je v redakční radě dvou mezinárodních časopisů: Ecology Bratislava a Folia Geobotanica Praha) i revizi knižních rukopisů členů katedry.     

---