Prof. Miroslav Mašláň, rektor v půli trati „Jak se k sobě lidé chovají, nezměníte nějakým nařízením. To je třeba budovat.“

Po vzoru bilančních rozhovorů s prezidentem naší republiky, kterému zbývá poslední rok ve funkci, jsem se rozhodl oslovit současného rektora olomoucké univerzity. Ten totiž v únoru vstoupil do druhé poloviny svého čtyřletého funkčního období. Tedy v době, kdy studenti protestovali v ulicích a nad vysokým školstvím se stahovala mračna v podobě reformních zákonů. „Já sám bych byl spíše umírněný protestující,“ dodal s úsměvem profesor Miroslav Mašláň, rektor Univerzity Palackého.

Když jsem s vámi dělal před dvěma lety rozhovor, prohlásil jste jako vášnivý cyklista, že budete do práce i nadále jezdit na kole. Je tomu skutečně tak?

Tak tohle bohužel nedodržuju (smích). Občas v létě, ale v zásadě do práce na kole nejezdím. Jednak je k tomu potřeba nějaké to hygienické zázemí, a jednak jednou den začínám na rektorátě, jednou na Přírodovědecké fakultě, takže by to bylo komplikované i z tohoto pohledu.

Poslední týdny a měsíce jsou ve znamení diskusí o možné podobě nového zákona o vysokých školách a podle všeho tyto debaty budou ještě dlouho pokračovat. Nemáte někdy chuť sednout na kolo a všemu tomu ujet?

To mám. A často (smích). Pravdou je, že diskuse nad podobou zákona jsou stále složitější a situace stále nepřehlednější. Pravděpodobně se nám do toho všeho promítá nejen mínění akademické obce a mínění vlády, ale také všechny ty politické rozepře mezi vládními stranami. Bohužel totiž ani vláda, tedy trojkoalice, není jednotná v tom, jak postupovat. Každopádně nejde jen o tyto zákony, rozepře uvnitř vlády se promítají do atmosféry v celé společnosti.

Když jsme u reforem. Školné by si podle vás měli studenti platit?

Osobně jsem vždy říkal, že školné, v určité formě, by bylo vhodné a dobré, a to z toho důvodu, že by možná vedlo studenty k větší zodpovědnosti. Z druhé strany ale tvrdím, že pokud budeme mít školné, měly by se jeho součástí stát jakési doplňkové programy, ať již stipendijní nebo ve formě zřízení pracovních míst pro studenty při studiu. Nelze se spoléhat jen na půjčky, které chce zavést stát. Myslím si, že studentům, kteří chtějí a mají zájem, by univerzita měla umožnit získat školné například formou těchto programů zpátky.

A bez školného to nejde? Kde hledat prostředky pro financování vysokých škol?

Faktem je, že vysoké školství je podfinancováno a že je situace rok od roku horší. Stačí se podívat na statistiky. Takže školné by v nastalé situaci určitě pomohlo, navíc by motivovalo studenty a usnadnilo by rozvoj školy. Školné by ale nemělo, v kontextu toho, že nám státní příspěvek na vysoké školství klesá, jen nahrazovat tento propad. To je principálně špatně, protože rozvoji vysokých škol by to nijak nepomohlo.

Je to pár týdnů, co do ulic právě proti chystaným reformám vyšli do ulic studenti vysokých škol. Kdybyste byl studentem v roce 2012, připojil byste se k jejich protestům?

To je těžká otázka (smích). To, že se studenti rozhodli protestovat a že jsou vidět, považuji za dobré, ale sám jsem odpůrcem nějakých radikálních výstupů nebo výstupů, které by byly arogantní vůči konkrétním osobám. Takže, abych odpověděl, pokud bych byl dnes studentem, asi bych se nějakým způsobem do protestů zapojil, ale s největší pravděpodobností bych nebyl lídrem těchto protestů. Nemám to v povaze.

Takže byste byl umírněný protestující…

Přesně tak, i takto se to dá říct.

Jakou má Univerzita Palackého pozici mezi veřejnými vysokými školami? Má podle vás šanci v dalších letech obstát v konkurenci jiných velkých univerzit?

Naše univerzita jistě takový potenciál má. Školy ale můžeme hodnotit dle nejrůznějších kritérií. Pokud bychom to brali z pohledu objemu prostředků, které získávají české vysoké školy na vědu a výzkum či uměleckou činnost, tak se Univerzita Palackého pohybuje v absolutních číslech někde na pátém, šestém místě (v ČR je téměř padesát veřejných vysokých škol, pozn. red.). Vše je ale potřeba vždy přepočítat na počet zaměstnanců nebo studentů. Mimo to je tady řada mezinárodních rankingů. Faktem je, že když vezmeme např. šanghajský ranking, tak jím je hodnoceno jen asi pět šest vysokých škol u nás a my jsme mezi nimi.

A jak je na tom univerzita z pohledu vědy a výzkumu?

Tady můžeme hodnotit například zastoupení našich vědeckých textů v pětadvaceti procentech nejprestižnějších vědeckých časopisů na světě, kdy se do nich dostane 38 % všech zveřejněných textů.

Vstupujete do druhé poloviny svého funkčního období, dají se nějak zhodnotit uplynulé dva roky ve funkci rektora?

Pokud mám být upřímný, tak ty první dva roky jsem se docela dost „rozkoukával“. Být v pozici rektora je zcela něco jiného, než být například děkanem nebo prorektorem. Co se týče zhodnocení výsledků, tak to bych asi přenechal jiným. Obecně ale chápu toto období, jak dva roky uplynulé, tak i druhou polovinu mého funkčního období, jako období budování infrastruktur, tzn. využívání strukturálních fondů. Z pozice naší univerzity ve státě, tedy z pohledu toho, že jsme regionální univerzita a nesídlíme v Praze nebo Brně, se nám toho podařilo využít maximálně. Velkou radost mi činí také fakt, že se ještě stále obejdeme bez velkých půjček, i když za cenu uskromnění v oblastech provozu. Jsem velice rád, že jsme stále ve fázi rozvoje investičního a infrastrukturního charakteru. Ale i ten budeme muset stejně dříve nebo později utlumit kvůli nepříznivým ekonomickým vyhlídkám v našem státě.

Správný manažer by měl umět pojmenovat úspěchy i neúspěchy či případné rezervy. Je oblast, ve které jste očekával, že budete úspěšnější?

Snad jsem si ani nemyslel, že se mi podaří víc, ale například v oblasti mezilidských vztahů jsem očekával daleko větší toleranci. I proto mě asi řada věcí v této oblasti zaskočila. To, jak se k sobě lidé chovají, ale těžko změníte nějakým nařízením, to je třeba budovat. Měli bychom se snažit posilovat náš vztah k Univerzitě Palackého a ke svým kolegům.

Můžeme to nazvat „blbou náladou“?

Ale jistě. Určitě k tomu přispívá i „blbá“ atmosféra ve společnosti, která začíná u špiček politiky a šíří se níž. Teď je otázka, jak s ní bojovat.

Co naopak považujete za největší dosavadní úspěchy?

Za úspěch lze jistě považovat to, že se nám podařilo získat celou řadu projektů ze strukturálních fondů a prakticky bez větších problémů se nám daří projekty i realizovat a stavět. Úspěchem je také zvětšující se podíl příjmů univerzity v oblasti vědy a výzkumu. Navíc nám tyto prostředky kompenzují propad státního příspěvku na vzdělávací činnost. Ve výsledku tak dopad poklesu státního příspěvku pro naši univerzitu byl menší než průměrný dopad na všechny vysoké školy. Dá se říci, že pořád jsme v kladných číslech.

Jste zastáncem transferu znalostí a technologií a spolupráce s komerčním prostředím. Daří se univerzitě získávat prostředky i v této oblasti?

Bylo by skutečně krásné, kdyby univerzita v nějakém nezanedbatelném procentu získávala na svůj chod prostředky právě z této činnosti, tj. z aplikovaného výzkumu a transferu technologií a znalostí. Ale to chce čas. Nejsme určitě jediná univerzita, která s tímto bojuje, ať už u nás nebo jinde ve světě. Snad s výjimkou technických škol, které byly za účelem takové spolupráce budovány od počátku.

Dalším měřítkem úspěšnosti může být počet studentů na univerzitě. Loni se jich ke studiu hlásilo rekordních 35 tisíc, letos o dva tisíce méně…

Samozřejmě to za úspěch považuji, protože je vidět, že studenti mají zájem na naší univerzitě studovat. Na jiných vysokých školách už jde přitom dnes vidět daleko větší pokles zájmu uchazečů než je tomu meziročně u nás. Zřejmě mají mladí lidé tendenci orientovat se na univerzity s tradicí. A tou my bezesporu jsme.

Univerzita je neodmyslitelně spjata s Olomoucí a krajem. Daří se spolupráce na této úrovni?

Spolupráci mezi univerzitou a městem považuji za dobrou. Ostatně město i univerzita pomalu začínají užívat slogan „Olomouc – univerzitní město“. Vzorem je pro mne v tomto Cambridge: když se vrátíme třicet let zpátky, tak v Cambridge neexistoval žádný průmysl a byla tam jen starobylá univerzita. A kde je Cambridge dnes. Podobný potenciál má i Olomouc a je na nás jej využít. Částečně se to daří a již dnes najdeme příkladů spolupráce celou řadu. Nedávno jsme vybudovali mateřskou školku a už se připravuje druhá, respektive druhé pracoviště stávající. Výborným příkladem je i Vědeckotechnický park, kde vše probíhá v úzké spolupráci s městem a krajem. Včera se dokonce podepsal projekt na jeho rozšíření o další blok. Další příklad – není to ani rok, co se dokončila rekultivace parkánových zahrad, na jejímž financování město rovněž participovalo.

Jak hodnotíte spolupráci univerzity se zahraničními vysokými školami?

Určitě je co zlepšovat. Sice nás stojí výjezdy za hranice peníze a výsledky těchto cest nejsou vždy hmatatelné, ale rozvoj mezinárodní spolupráce si jistě zaslouží naši pozornost. Už jen proto, že tyto cesty jsou prostředkem, jak přilákat zahraniční studenty a pracovníky do Olomouce. A z druhé strany nám to umožňuje vysílat do ciziny naše postdoktorandy.

Předpokládám, že nejúžeji univerzita spolupracuje především s univerzitami v sousedních zemích…

Ano, určitě se jedná nejvíce o evropské univerzity. Dobré vazby fungují také v USA, ale i tam máme určitě rezervy v pronikání na špičkové školy. Naopak minimální kontakty máme na Afriku či Austrálii.

Máte při své funkci rektora čas ještě na vlastní vědeckou-výzkumnou práci?

(smích) Tak v tomhle jsem byl před nástupem do funkce velký optimista! V posledních dvou letech jsem se bohužel žádnému vědeckému problému detailně nevěnoval.

Nechybí vám to?

Samozřejmě, že mi to někdy chybí. Kolikrát si říkám, že o víkendu se do něčeho pustím, ale pak se dostanu domů po týdnu tak „zbitý“, že už není na výzkum energie. Nevím, čím to je. Třeba už stárnu (smích).

Nemohu se nezeptat – zvažujete kandidovat i pro další čtyři roky?

Přiznám se, že jsem o tom ještě nepřemýšlel. Navíc, nemusím být za dva roky pro volbu ani navržen (smích).

Ptal se Ondřej Martínek, foto archiv OK
(Rozhovor byl publikován v plné verzi v Žurnálu+ č. 7)

---

Prof. RNDr. Miroslav Mašláň, CSc. Dlouholetý vedoucí Katedry experimentální fyziky Přírodovědecké fakulty UP působí mj. v Centru pro výzkum nanomateriálů a je koordinátorem projektu Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů PřF UP. Profesor Mašláň je také zakladatelem Vědeckotechnického parku UP a řešitelem jedenácti projektů s úhrnnou dotací nad 160 milionů korun. V letech 2000–2005 byl prorektorem pro záležitosti vědy a výzkumu UP. Ve funkci rektora UP působí od února 2010.
Je absolventem Fyzikální fakulty Běloruské státní univerzity, doktorát získal na Univerzitě Karlově a kandidaturu v Ústavu aplikované fyziky BSSR. Od roku 1987 pracuje na UP, kde získal docenturu a profesuru v oboru Aplikované fyziky.

---