Prof. Mgr. Jindřich Štreit

prof. Jindřich Štreit

Olomouc 1980

Sovinec 1981

Veveří 1985

Prof. Jindřich Štreit je absolventem Pedagogické fakulta UP, obor Výtvarná výchova. V roce 2000 se habilitoval před Vědeckou radou Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění v Praze. Na základě obhajoby před Vědeckou radou Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze byl v tomto roce jmenován profesorem.

 Po absolvování univerzity začal vyučovat na základní devítileté škole v Rýmařově, poté se stal ředitelem školy v Sovinci a později v Jiříkově. Kromě své pedagogické a fotografické činnosti se věnoval veřejně prospěšné práci. Od roku 1974 vedl galerii v Sovinci, od roku 1997 v Bruntále. Od roku 1981 úzce spolupracuje s progresivními umělci v Praze, Brně, Bratislavě a v dalších kulturních centrech České republiky i v zahraničí.

 První impuls k fotografování dostal od otce. V roce 1964, v době studií, ho podnítil k fotografování prof. Jan Bukovjan. Štreit se účastnil fakultních výstav a studium zakončil v roce 1967 první samostatnou výstavou. Od roku 1972 se koncepčně věnoval zobrazování vesnického života. Soustředil se na portrét a na romskou tematiku. V letech 1974 – 1977 absolvoval Školu výtvarné fotografie, jeho závěrečnou prací byl soubor z divadelního zákulisí.

 V roce 1982 se zúčastnil jako jediný fotograf nepovolené výstavy neoficiálních výtvarných umělců na tenisových kurtech v Praze, kde jeho fotografie vzbudily pozornost tajné policie. Byl vzat do vyšetřovací vazby a posléze odsouzen k trestu odnětí svobody v délce deseti měsíců s podmíněným odkladem na dva roky. Důvodem stanovení trestu podle dvou paragrafů trestního zákona (hanobení republiky a jejího představitele) byla interpretace vystavených i nikdy nezveřejněných fotografií (po úřední prohlídce celého archivu fotografa). Součástí trestu bylo zabavení části negativů, pozitivů a fotoaparátu (coby nástroje trestných skutků). Jindřich Štreit měl zakázáno pokračovat ve své trestné činnosti fotografování a byl sledován. V dějinách fotografie je tento případ pravděpodobně unikátní.

 Po propuštění z vězení nesměl Štreit učit. Nejprve pracoval jeden rok v knihovně a po uzavření soudního jednání si musel najít jiné zaměstnání. Stal se dispečerem Státního statku Ryžoviště a ještě intenzivněji se věnoval kulturní činnosti a fotografování. Po státním převratu v listopadu 1989 se Štreitova situace změnila. V letech 1991–1994 byl zaměstnancem okresního úřadu a posléze muzea v Bruntále. Od roku 1994 je samostatný fotograf. Vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. V letech 1991 – 2003 pedagogicky působil na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze.

 Od roku 1991 pracuje na dokumentárních projektech ve Francii, Anglii, Rakousku, Německu, Japonsku, Číně, Maďarsku, Rusku i v České republice (Ženská věznice, Břevnovský klášter, Lidé olomouckého okresu, Lidé Mikulovska, Cesta ke svobodě, Lidé Třineckých železáren, Mezi námi, Za oponou, Spolu, Cesty života, Lidé mého kraje – Bruntálsko). Na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity se podílí na vedení několika studentských projektů (Lidé Hlučínska, Náš svět, Zlín a jeho lidé, Dobrovolně, Opava očima studentů ITFSU, Dopravní podnik Olomouc).

 Od roku 1967 realizoval více než 800 samostatných výstav v řadě zemí Evropy i v zámoří. Od roku 1964 se zúčastnil více než 400 výstav na čtyřech kontinentech světa a byl účastníkem mnoha mezinárodních dílen. Jeho dílo je zastoupeno ve více než třiceti veřejných sbírkách v České republice a téměř padesáti zahraničních.

 Je členem Sdružení Q Brno, Spolku olomouckých výtvarníků, Aktivu volné fotografie při Pražském domě fotografie a Umělecké besedy v Praze.

foto nahoře -mo-