Pohádku o Radúzovi a Mahuleně nově zhudebnil doc. Vít Zouhar

Velmi známou pohádku o Radúzovi  a Mahuleně můžete zhlédnout ve zcela novém hudebním podání. K textu Julia Zeyera totiž nově přistoupil jeden z nejvýraznějších českých divadelních režisérů Jan Antonín Pitínský, který ke spolupráci přizval doc. Víta Zouhara z Katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty UP. Staronová činohra bude mít  premiéru 18. 6. v Národním divadle.

„Rodí se velmi působivá inscenace. Pitínského režijní pojetí je nesmírně poutavé, silné a strhující, v Zeyerově textu odkrývá množství nenápadných vrstev“, řekl skladatel Vít Zouhar pár dnů před premiérou. Podle jeho slov jej oslovil režisér Pitínský  především díky opeře Coronide, kterou pod vedením dr. Tomáše Hanzlíka, člena téže katedry PdF UP, uvedl Ensemble Damian už více jak stokrát - mimo jiné také v pražském Národním divadle. „J. A. Pitínský byl mou operou tak nadšen, že mě oslovil s nabídkou spolupráce,“ komentoval doc. Vít Zouhar.

Nové zpracování činohry Radúz a Mahulena by se mělo pohybovat mezi melodramatem, operou, koncertem a činohrou. Do dění hudební inscenace budou zapojeni nejen herci, ale také sólisté, sbor i komorní orchestr. 

Radúz  opět zabloudí při lovu bílého jelena do království krále tatranského a v zajetí pak horoucí láskou vzplane k Mahuleně, přesto bude divák jistě mnoha věcmi překvapen.  „Východiskem byla Pitínského poznámka, že se inscenace má pohybovat mimočasově, v dávné minulosti i budoucnosti. Má být abstraktní a zvýrazňující text,“ vysvětluje Zouhar.

„Nabídka režiséra Pitínského byla pro mne natolik zajímavá a lákavá, že jsem ji přijal i přesto, že přišla jen pár měsíců před zahájením zkoušek, a i přesto, že jsem měl program na letošní rok už plný“, řekl doc. Vít Zouhar. Dodal, že právě  na základě Pitínského požadavku začal Zeyerovu pohádku číst jako operní libreto. „Trochu mi v tom sice bránil velký rozsah (na celovečerní operu by stačilo ani ne poloviční) i nesymetričnost s množstvím předrážek („o“, „ať“, „nechť“, „až“, předcházející přízvučným slabikám), ale zase  pravě ty dodávají textu úchvatný patos. Proto jsem se také rozhodl pro takovou hudební koncepci, jež maximálně posiluje dramaticky text, pro jakousi číslovanou činoherní operu, jejíž jednotlivá čísla jsou melodramem (úvodní dialog Radúze a Radovia, zádušní scéna s královnou Nyolou ad.), áriemi (Radúzúv monolog Můj otče, Mahulenino lamento, kletba královny Runy; úvodní Jsem pohádka ad.), duety (první setkání Radúze a Mahuleny), sbory (Na labutě a pávy, O mladosti), instrumentálním koncertem (Radúzúv monolog Jen duj) atd“, dodal skladatel. Jak dále uvedl, v této souvislosti také oslovil dirigenta Václava Lukse a jeho soubor Collegium 1704 a Collegium Vocale, kteří mj. v pražském ND právě uvádějí Händlovu operu Rinaldo  a kteří  patří k evropské interpretační špičce. „Byl jsem nesmírně rád, když Václav Luks můj návrh přijal. V inscenaci tak společně s Vojtěchem Dykem (Radúz), Pavlou Beretovou (Mahulena), Jiřím Štěpničkou (Radovid) a dalšími vystoupí také náš nejlepší kontratenorista Jan Mikušek (Lacrimae Alexandri Magni, Zítra se bude, Torso), vynikající altistka Markéta Cukrová, báječná sopranistka Barbora Sojková, výtečný barytonista Tomáš Král, skvělý tenorista Hasan El-Dunia a další“, řekl skladatel závěrem.

http://raduzamahulena.cz/blog/