Portál  |  STAG  |  e-mail
English
Univerzita Palackého
20.10.2011, 13:31, Stáří: 2 r.

„Podivuhodný kouzelník“ Jiří Suchý převzal čestný doktorát Univerzity Palackého

Autor: -lsk-, -mav-

Jeden z nejvýraznějších českých tvůrců Jiří Suchý byl vyznamenán čestnou vědeckou hodností doctor honoris causa. Univerzita Palackého ocenila jeho celoživotní multioborovou činnost v oblasti literatury a divadla. Jiří Suchý převzal čestný titul v Arcibiskupském paláci 19. října na slavnostním zasedání Vědecké rady UP a Vědeckých rad Pedagogické a Filozofické fakulty.

Invence i poetické vidění světa Jiřího Suchého, jeho osobitý humor i schopnost lehké ironie oslovují své posluchače, čtenáře a diváky po celá desetiletí. A jeho přítomnost při slavnostním aktu osvěžujícím způsobem ozvláštnila tradiční akademický ceremoniál.

„K udělení ocenění je zde přítomen hravý bystrý kouzelník české literatury a divadla, kouzelník nezvalovsky řečeno přímo podivuhodný, plný imaginace a nezdolné tvůrčí a lidské energie, kterou vyzařuje kolem sebe,“ zdůraznil ve svém laudatiu prof. Jiří Luska, CSc., vedoucí Katedry hudební výchovy PdF. Podle jeho slov ani neuvěřitelně široký výčet všech oborů a specializací, s nimiž je právem Jiří Suchý spojován, není úplný a existuje řada „bílých míst“, která dosud většinou nebyla identifikována: „Zcela úspěšně zasáhl i do oblasti sociologických věd, když ve zkratce a prostředky jemu vlastními bezpečně charakterizoval dobový převažující způsob navazování osobních vztahů adolescentní populace na přelomu 50. a 60. let 20. století. V písni Včera neděle byla postihuje tuto předmětnou oblast snad dokonce lépe, rychleji a levněji, než rozsáhlá sociologická šetření uskutečněná kupříkladu v 80.–90. letech i v první dekádě 21. století,“ prohlásil prof. Luska a objasnil, že podobné hluboké stopy Jiří Suchý zanechal také v oblasti hudební edukace, zážitkové gastronomie, v oboru hudebního managementu či pěstování zdravého životního stylu. „V této oblasti dosáhl zcela ojedinělých výsledků, jež denně demonstruje svým nadstandardním pracovním nasazením i prevencí v duchu osvědčené lékařské zásady, že …ten kdo se řehce, mračit se nechce, ten bude lehce s životem se prát.“

„Pan Jiří Suchý sice tvrdívá, že svět je v tlapách koček, ale dovolte mi, abych vás všechny ubezpečil, že dnešní zasedání vědeckých rad je čistě v ´tlapách´ Jiřího Suchého“, uvedl v průběhu slavnostního aktu prorektor UP JUDr. Michal Malacka. „Váženému panu Jonáši“ pak rektor UP prof. Miroslav Mašláň popřál do dalšího života pevné zdraví, mnoho tvůrčích nápadů, spokojenost a pohodu.
„Klaun si povídá s Bohem“ – takový název zvolil Jiří Suchý pro svou připravovanou knihu, jejíž výňatky nabídl ve svém projevu čerstvého doktoranda. Prizmatem svého laskavého humoru se dotkl některých teologických témat, otázek křesťanské víry a ateistických postojů tak, jak je vnímal v jednotlivých etapách svého života a jak je glosuje dnes. „Jestliže slovo věřit znamená být přesvědčen o něčem, co nelze dokázat, pak jsou ateisté stejně věřící jako bigotní stařenky modlící se ve venkovském kostelíku. Respektuji právo ateisty nevěřit, pokud se aspoň pokusil pochopit, v co nevěří. Nemám v lásce ty, kteří se zříkají něčeho, o čem nic nevědí. Mnohdy vzdělaný ateista mne překvapil tím, že argumentuje stejně jako průměrný hňup pomocí frází dávno prodiskutovaných a nesčíslněkrát osvětlených – a ještě k tomu přidá Koniáše jako bonus,“ podotkl Jiří Suchý. „Je to kniha, v níž se vyznávám ze svých názorů, přesvědčení, ale i pochybností a postřehů.“ Své úvahy zamýšlí v knize doplnit o připomínky těch, kteří budou jeho pochybnosti vyvracet, či potvrzovat. „Až ji předložím odborníkům, budu velmi rád, když mi řeknou, v čem jsem chyboval a v čem se mýlil,“ doplnil.

K osobním kontaktům a ke sblížení Jiřího Suchého s olomouckými umělci došlo v 70. letech během hostování Semaforu v Divadle v Hodolanech. Před sametovou revolucí byl Jiří Suchý hostem populárního festivalu Olomoucký tvarůžek: při této příležitosti mu olomoučtí organizátoři umožnili, po mnoha letech, živé vystoupení v Československém rozhlasu v pořadu Mikrofórum. „Měl a má v Olomouci a na univerzitě ctitele soustředěné v Jonášklubu, podporoval také vydávání časopisu Filozofické fakulty FLP revue. Jiřímu Suchému bude nepochybně titul doctor honoris causa slušet a náležet beze vší pochybnosti,“ vyjádřil se děkan FF UP doc. Jiří Lach.

„Divadlo Semafor v době svého vzniku symbolizovalo moderní, myšlenkově i tvarově experimentující soubor, poskytovalo prostor pro inspirativní sepětí hudby a slova, i pro nové formy uvádění poezie. Semafor i jeho zakladatel se stali terčem mnoha mocenských, administrativních i kritických výpadů. Přesto se Suchému podařilo prosadit své umělecké vidění světa a zanechat v historii českého umění nesmazatelnou stopu,“ dodala vedoucí Katedry českého jazyka a literatury PdF dr. Jana Sladová.  

Držitel čestného doktorátu UP Jiří Suchý

Jiří Suchý, český divadelník, textař, básník, spisovatel, skladatel, hudebník, grafik, výtvarník a sběratel, který letos oslavil 80. narozeniny, vystudoval grafickou školu a od roku 1947 se živil jako grafik. V letech 1955–58 spolu s výtvarníkem Viktorem Sodomou st. působil v amatérské skupině Accord club, kde začal psát vlastní písňové texty. V roce 1958 založil s Ivanem Vyskočilem Divadlo Na Zábradlí, které svou činnost zahájilo premiérou scénického leporela Kdyby tisíc klarinetů. O rok později s Jiřím Šlitrem a Ferdinandem Havlíkem otevřeli divadelní scénu Semafor – SEdm MAlých FORem – divadlo propojující divadelní text s písněmi, hudebními komediemi, muzikálem, jevištními poetickými klauniádami a dalšími žánry. Začala tzv. zlatá éra Semaforu, jejíž první desetiletí bylo naplněno desítkami hitů, denně vyprodaným hledištěm, mnoha filmy, knihami, televizními vystoupeními, rozhlasovými pořady. Divadlem prošla řada hvězd, jako např. Waldemar Matuška, Karel Gott, Eva Pilarová, Hana Hegerová, Eva Ošmerová, Naďa Urbánková a další. S poetikou Semaforu se ztotožnil Pavel Dostál, Richard Pogoda, Jan Kanyza, rozvíjeli ji v olomouckém DEX-klubu, který otevřeli v roce 1966 Dostál s Pogodou.

Po smrti Jiřího Šlitra v roce 1969 a vlivem nepříznivých politických poměrů byly tvůrčí možnosti Jiřího Suchého značně omezeny. Důsledkem jeho postojů na konci 60. let (Jiří Suchý byl signatářem 2000 slov) byl zákaz vystupování ve sdělovacích prostředcích a vydávání v 70. letech, jako nestraník musel odstoupit z postu ředitele Semaforu, kam se vrátil až v roce 1989. Navzdory tomu je začátkem tohoto období datována vůbec nejúspěšnější hra – parafráze na Erbenovu Kytici, která mj. prokázala šťastné partnerství s Josefem Dvořákem a zejména s Jitkou Molavcovou.

V listopadu 1989 se Semafor připojil ke stávce divadelníků, v jeho prostorách se uskutečnilo množství besed s diváky.

Devadesátá léta přinesla Jiřímu Suchému možnost znovu vydávat desky, CD a knihy. Založil vlastní vydavatelství Klokočí, soukromou filmovou společnost Perplex a začal vydávat měsíčník Semaforum. Od roku 2005 sídlí Semafor v Praze Dejvicích.

Pro Semafor napsal Jiří Suchý 70 divadelních her, v mnohých hrál a mnohé režíroval (Člověk z půdy, Zuzana je sama doma, pásmo Jonáš a tingl-tangl, Kdyby tisíc klarinetů, Doktor Johann Faust atd.). Vytvořil více než tisíc písňových textů, z nichž mnohé zlidověly (sbírky Klokočí, Motýl, Pro kočku, Růže růžová a další). Je vnímán nejen jako textař, ale i básník, pro jehož tvorbu je charakteristická hravost, vtip a nápaditá práce s jazykem. Platí to i pro jeho prozaické texty určené pro divadlo nebo povídkové prózy. Pozoruhodná je i Suchého výtvarná tvorba, prezentována na více než 70 výstavách.
Tvorba Jiřího Suchého je shrnuta ve dvaceti svazcích Encyklopedie Jiřího Suchého (Karolinum, Praha 1999–2005). Obsahuje padesátiletou tvorbu autora pro divadlo, rozhlas, film i televizi.

Za svou činnost Jiří Suchý obdržel mnohá ocenění, mj. Medaili Za zásluhy II. stupně (1995), Čestnou medaili T. G. Masaryka (1998), Cenu Thálie (2001), Doctor honoris causa – JAMU, Cenu Ministerstva kultury (2005), je nositelem Ceny Jaroslava Seiferta (2005).

-lsk-, -mav-, foto -mo-



Aktuální zpravodajství a publicistiku z Univerzity Palackého najdete na stránkách Žurnálu Online.

Stránka aktualizována: 04. 04. 2011, Daniel Agnew