Pevnostní město Olomouc. Svého času fenomenální

Spíš než vojenskými dějinami se PhDr. Michael Viktořík, PhD., autor nedávno vydaného odborného díla Táborová pevnost Olomouc, Modernizace olomoucké pevnosti v 19. století, věnuje hospodářským a sociálním dějinám města. „Jaký vliv měla olomoucká pevnost na vnitřní rozvoj města? Jak olomoucká pevnost ovlivnila hospodářství města a jak jeho kulturu? To je jen letmý výčet otázek, které podle dr. Michaela Viktoříka vyvstávaly a vyvstávají v souvislosti s vývojem olomoucké pevnosti v 19. století. „Mnohé totiž dodneška není zpracováno,“ říká dr. Michael Viktořík, působící na Katedře historie FF UP. Kniha Táborová pevnost Olomouc je dílem, jenž v dané oblasti mnohé osvětluje. Společně s obsažnou integrální obrazovou částí – dílo obsahuje více než 170 plánů, map a fotografií – je o evoluci modernizačních projektů pevnosti i o konfrontaci těchto záměrů s reálnou výstavbou.

Olomoucký klíč od srdce habsburské monarchie

„Pevnost je fenomén,“ říká dr. Michael Viktořík, autor díla, které vydalo českobudějovické nakladatelství Veduta a které si dnes můžete koupit nejen v knihkupectvích, ale i např. v Korunní pevnůstce či na fortech v Křelově, na Nové Ulici či v Radíkově. „Olomoucká pevnost měla strategickou úlohu v obraně habsburské monarchie. Měla zamezit jakémukoliv útoku nepřítele ze severu, severovýchodu a severozápadu,“ pokračuje v letmém historickém exkurzu historik Michael Viktořík. Kdyby nepřítel (Prusové) dokázal prolomit obranu Olomouce nebo ji obešel, nic už by mu nebránilo v tom, aby se dostal do srdce monarchie – do Vídně. Právě proto uvolňovaly vídeňské centrální úřady nemalé finance na olomoucké opevnění. „V 19. století bastionové opevnění nedostačovalo. Lze říci, že olomoucká pevnost tvořená bastionovými frontami už nepředstavovala pro potenciálního nepřítele větší nebezpečí. Proto se začal vymýšlet nový, mnohem složitější pevnostní koncept. „Na rozdíl od éry bastionové pevnosti se měly podílet na obraně táborové pevnosti desetitisíce obránců,“ vysvětluje dr. Michael Viktořík.

Bastionové, táborové a fortové opevnění. Jak se v tom vyznat?

„Terminologie je komplikovaná. V dosavadní praxi se často operuje s výrazy bastionová a fortová pevnost Olomouc. Bastionové opevnění, vybudované v letech 1742–1757, zahrnovalo pouze dnešní historické jádro města a jeho nejbližší okolí,“ říká dr. M. Viktořík. „Pevnost táborová je koncepčně mnohem složitější. Jádro takové pevnosti tvořila bastionová pevnost, před kterou byl předsunut věnec pevnůstek ve vzdálenosti dva až čtyři kilometry. Smyslem takového opevnění bylo mnohonásobně zvětšit areál pevnosti, a tím pádem i znásobit množství zde uloženého vojenského materiálu a počet sloužících vojáků. Obránci, pod ochranou pevnostních děl, pak aktivně působili proti nepřátelskému vojsku,“ dodává autor nedávno vydaného díla. „Velmi často slýcháme také název fortová pevnost. Jednoduše proto, že se do dnešních dnů dochovalo několik fortů. Táborovou pevnost, resp. věnec předsunutých pevnůstek, však téměř z poloviny tvořily i jiné objekty (zemní pevnůstky, baterie, zemní postavení atd.). Sami pevnostní inženýři označovali za forty pouze ty nejmohutnější, zděné pevnůstky. Z tohoto úhlu pohledu je tedy označení „fortová pevnost“ zjednodušující a v soudobé terminologii se ani nepoužívalo. Ve své knize se snažím celou koncepci táborové pevnosti, včetně užívané terminologie podrobně vysvětlit. Každá drobnost totiž sehrávala velmi důležitou úlohu,“ doplňuje Michael Viktořík.
 
Pozitiva a negativa aneb V táborové pevnosti se prý nežilo tak špatně

„Z dokumentů je patrné, že v době, kdy byla Olomouc pevnostním městem, se cítilo obyvatelstvo bezpečněji. Mnoho živnostníků a řemeslníků zde mělo práci především díky armádě, vzkvétal místní obchod,“ říká k pozitivním stránkám tehdejšího života místní člen Katedry historie FF UP. Připouští však, že Olomouc coby pevnostní město mělo obrovské hygienické problémy, že zde kvetla prostituce i kriminalita. Vídeňské materiály ukázaly, že se velké „průšvihy“ v olomoucké pevnosti projednávaly až na úrovni tehdejších ministerstev. Našel jsem i odkazy, ve kterých novinách měly být tyto kauzy zveřejněny. Cenzura se však postarala o to, aby na veřejnost nic neproniklo. Každodenní realitu pevnostní Olomouce silně ovlivňoval i vývoj na mezinárodně-politické scéně. Mnohé se začalo měnit až v poslední třetině 19. století, kdy se politická situace změnila a pevnost začala „obtěžovat“. Město chtělo expandovat,“ dodává Michael Viktořík.

Letitá práce historika začala terénním průzkumem. Vlastně už na gymnáziu

Objekty dřívější olomoucké pevnosti si dr. Michael Viktořík prohlížel už jako student gymnázia. Říká však, že v době, kdy o pevnosti začal číst a shánět informace, zjistil, že se mu nabízí jen velmi omezený počet zdrojů. O tom, že byl nějaký věnec pevnůstek, napsal poprvé za první republiky Josef Kšír. Tyto informace pak rozvíjel ing. Jiří Zítka ve své studii z roku 1986 a především Vladimír Kupka a Miroslav Kuch-Breburda ve své publikaci z roku 2003, která se dodnes těší velké popularitě. Jejich pojednání však podle historika M. Viktoříka bylo v některých ohledech limitováno počtem prostudovaných pramenů, časem i financemi. „Mou ambicí bylo na publikaci Kupky a Kuch-Breburdy navázat a maximalisticky pokrýt ve vztahu k pevnosti časovou periodu od konce 18. století až po její bourání,“ říká Michael Viktořík, který už v době studí začal využívat možností stipendií a stáží v zahraničí.

A jak to všechno bylo? Na otázku mohla odpovědět pouze Vídeň

Archiválie z provenience fortifikačních úřadů, které se nacházely na území dnešní ČR, byly z velké části zničeny. Jediná šance, jak tuto ztrátu eliminovat, bylo studovat v Rakouském státním archivu – Válečném archivu ve Vídni. Poprvé za tímto účelem vycestoval historik Michael Viktořík v roce 2004. Nejprve rešeršoval dochované archivní prameny, později je studoval. Souvislý výzkum pak probíhal v letech 2004–2010. S přestávkami ve Vídni strávil zhruba rok života. „Knihu jsem začal sepisovat začátkem roku 2010,“ popisuje svou dlouholetou práci Michael Viktořík. Zdůrazňuje, že koncepce táborové pevnosti je složitější, než se myslelo a dosud prezentovalo. V každém tehdejším rozhodovacím procesu hrály svou úlohu různé faktory – císařem počínaje, přes nevraživost mezi důstojníky až po mezinárodně politickou situaci. „Poodhalení lidského faktoru v celém procesu budování olomoucké pevnosti stálo hodně času a úsilí,“ říká historik Viktořík.

Kniha vyšla a výzkum skončil?

„Moje kniha se zabývá evolucí záměrů s olomouckou pevností v 19. století a konfrontací těchto plánů s realitou. Díval jsem se na olomouckou pevnost očima tehdejších pevnostních inženýrů a vojenských elit, snažil jsem se poodhalit složitý administrativní proces, který byl s výstavbou pevnosti a její údržbou spojen. Pokusil jsem se vytvořit informační platformu ke stavebnímu vývoji olomoucké pevnosti, která je podložena archivním výzkumem, a eliminovat tak neustálé nepřesnosti v dosavadní historické práci. V neposlední řadě jsem uchopil pevnost v kontextu celé habsburské monarchie, nejedná se o žádné regionální téma. „Pevnostní město je fenomén, který však může být různě nahlížen,“ říká historik. „Záleží pouze na tom, z jakého úhlu se badatel na pevnost podívá. Lidé, kteří jsou spíše technického vzdělání, by mohli ještě mnohé zjistit o vlastní výstavbě pevnosti. Mnoho nepoznaného je také v oblasti architektury. Téma se dá uchopit i komparativně. Např. takové porovnání s Komárnem, Krakovem, Linzem či severoitalskými pevnostmi by také jistě bylo zajímavé,” doplňuje závěrem Michael Viktořík.

Ve spolupráci s dr. Michaelem Viktoříkem Milada Hronová, foto Marek Otava

---

PhDr. Michael Viktořík, Ph.D., vyučuje na Katedře historie FF UP dějiny 19. století. Specializuje se na hospodářské dějiny a regionální dějiny. Je řešitelem či spoluřešitelem několika grantů a autorem, spoluautorem či recenzentem řady odborných statí a popularizačních textů. Napsal výpravné publikace Osudy olomouckých sladoven a sladovnických firem v kontextu vývoje sladovnického průmyslu (od 60. let 19. století do roku 1948) a Čokoládovnický a cukrovinkářský průmysl v Olomouci. Napsal také kapitolu v knize Dějiny Olomouce 1 – Modernizace olomoucké pevnosti v první polovině 19. století.
Je zakládajícím členem o. s. Muzeum olomoucké pevnosti, členem Společnosti pro dějiny věd a techniky a mj. i spolupracovníkem Rakouské společnosti pro výzkum fortifikaci.

---