Památník Velké Moravy ve Starém Městě otevřen

V pátek 15. 1. 2010 v 11. hodin byl po dvouleté opravě slavnostně otevřen známý Památník Velké Moravy ve Starém Městě u Uh. Hradiště. Postaven byl v letech 1959 a 1960 nad pozůstatky velkomoravského kostela v trati „Na valách“. Byl to jediný monumentální objekt postavený na moravských lokalitách Velké Moravy. Měl být vystavěn ještě menší objekt nad pozůstatky dalšího velkomoravského kostela v Modré u Velehradu. Tento záměr sprovodila ze světa reorganizace státní správy se zrušením Zlínského kraje, který akci financoval. Na bývalém hradisku Pohansko u Břeclavi se museli spokojit s klasicistním loveckým zámečkem Liechtensteinů. Třetí velkomoravská lokalita „Valy u Mikulčic“, svou archeologicky zkoumanou plochou zatím u nás největší, čekají na důstojný památník dodnes. Uskutečnila se sice dvojí architektonická soutěž na jeho realizaci, ale nedostatek finančních prostředků to socialistickému státu neumožnil. Po roce 1990 se na této lokalitě přešlo od extenzivního archeologického výzkumu k intenzivnímu zpracovávání nálezů, které celá desetiletí čekaly na konzervaci a dokumentaci. Než se stačilo pokročit výrazně kupředu, postihla Mikulčice nehoda (požár depozit), která už nikdy neumožní vědecké zužitkování vzácných velkomoravských nálezů.

Máme tedy ve Starém Městě jediný velkomoravský památník, který nejen kultivovaně zastřešuje objevené pozůstatky velkomoravského kostela, ale současně od prvopočátku skýtá prostředí pro muzejní expozici. Pomineme-li drobné úpravy dřívějších expozice, je to již třetí trvalá muzejní expozice, která byla 15. ledna představena zatím odborné veřejnosti.

Krátce k historii archelogických nálezů

Od nálezu pozůstatků velkomoravského kostela v letech 1948 a 1949 je tento nález považován za vůbec první doklad velkomoravské zděné sakrální architektury. Při podrobnějším pohledu do historie archeologických vykopávek v oblasti Starého Města a Velehradu nemůžeme přehlédnout starší nález z roku 1911. Tehdy po dokončení výzkumů na samotném Velehradě zaměřil svůj zájem PhDr. Jan Nevěřil (tehdy katecheta na německém a později i českém reálném gymnáziu v Uh. Hradišti byl v roce 1915 povolán na olomouckou teologickou fakultu) na malé návrší u Modré, kde podle barokní veduty velehradského kláštera předpokládal nevelký kostel nebo kapli. To se mu na samém závěru roku 1911 podařilo. Odhalil základy malého (délka necelých 10 m) kostela s pravoúhlou lodí a orientovaným rovněž pravoúhlým kněžištěm. Nález kostela jednoznačně označil jako památku z doby cyrilometodějské, tedy z 9. století. Výsledky vykopávek však publikoval pouze v olomouckém deníku Našinec (28. 12. 1911). Další nevýhodou jeho objevu byl okamžitý zájem majitelů dvou polních parcel, kteří základy kostela rozkopali a vytěžili veškerý kamenný materiál. V základových rýhách zůstala tedy pouze drobná suť ze zbytků malty a malých kamínků.

Když Vilém Hrubý po druhé světové válce pokračoval ve výzkumech učitele Antonína Zelnitia, dospěl na rozsáhlém pohřebišti až k samotným stavebním pozůstatkům velkomoravského kostela, jehož půdorys zjistil až plošným odkryvem. Objevil rovněž pouhou suť slehlou za staletí na dně základové rýhy. Říkáme tomu negativní otisk tvořený sedimentem druhotných stavebních pozůstatků po vytěžení veškerého stavebního kamene.

Nález byl označen za první svého druhu u nás. Jistě, že tato nastíněná priorita objevu, není pro širokou veřejnost vůbec podstatná ani zajímavá. A ani v odborných kruzích se toto nedopatření již stěží napraví.

Podstatnější je, že nad „prvním objeveným kostelem“ z doby velkomoravské stojí objekt, jehož architektonická i funkční hodnota z přelomu 50. a 60. let neztratila na své účelnosti a kvalitě. Bylo však třeba provést generální opravu a připravit také zcela novou expozici. Tu budou vnímat návštěvníci především.

Klady a zápory nové expozice

Po úvodním slovu PhDr. Ivo Frolce, ředitele Slováckého Muzea v Uh. Hradišti, a slavnostních projevech zástupců Zlínského kraje, mohli účastníci shlédnout krátký, napůl hraný dokument z každodenních zápasů našich předků Velkomoravanů o uhájení suverenity státu a ochraně svého majetku i rodin. Pak se ujal svého úkolu doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc., který společně s Mgr. Miroslavem Vaškových, Ph.D., je autorem námětu a scénáře expozice.

Základní ideou se autorům stal fiktivní příběh nějakého Velkomoravana, nazvali jej „Mojslav“, jehož životní osud tvoří páteř jedné části expozice. Totiž osm dioramat po vnější straně prohlídkové trasy. Figuríny v životní velikosti jsou oděny do rekonstruovaných oděvů s ozdobami i zbraněmi 9. století. K některým mají archeologové věrné předlohy v originálních nálezech. Jiné bylo třeba domýšlet a pouze předpokládat.

Už první diorama představuje asi desetiletého Mojslava, který při postřižinách přijímá od otce opasek s dýkou, ve třetím obraze je již přijímán samotným moravským knížetem do jeho vojenské družiny a konečně poslední osmé diorama představuje Mojslavův pohřeb. Nález jeho hrobu, kosterní pozůstatky s doklady okované dřevěné rakve vykopal při výzkumu Vilém Hrubý. Tento hrob poskytl autorům scénáře vhodný námět k naznačené rekonstrukci. Mezi jmenované obrazy jsou vložena dioramata, která mají za cíl seznámit návštěvníka s dalšími projevy života našich slovanských předků: řemeslná výroba, cizí obchodníci, výrobci zbraní. Nechybí ani příchod soluňských bratří Konstantina a Metoděje na Moravu a křest českého knížete Bořivoje na „Velehradě“ (podle středověkých pramenů).

Tato poslední dioramata, čtvrté a páté, patří k nejvíce problematickým. Není jistě jednoduché současnými prostředky vyjádřit tyto historické události. Nic proti autorské i výtvarné licenci. Nesmí však hrubě porušovat dobové reálie. A to se v těchto případech děje. V dioramatu příchodu Konstantina a Metoděje na Moravu je neodpustitelný prohřešek proti historii. Zatímco Konstantin je v mnišském oděvu s jakýmsi klackem v ruce, jeho bratr Metoději je oděn do liturgického roucha s páliem. Vyjadřuje tedy arcibiskupa, ale tím se přece stal až o mnoho let později v Římě. Pomineme-li totéž Metodějovo odění (což pro obřad křtu je s velkým otazníkem), pak nelze prominout dřevěný škopek, v němž je Bořivoj křtěn. Z hlediska expozičního nebylo přece technicky obtížné vyrobit okrouhlé, byť plytké, do podlahy zapuštěné baptisterium. Tatáž scéna opět se škopkem je instalována rovněž v archeoskanzenu na nedaleké Modré. Jde proto o mystifikaci ve velmi důležité dobové reálii.

Po pravé straně prohlídkové trasy jsou umístěny skleněné vitríny s originálními (nebo kopiemi) nálezy z 9. století. Právě toto důležité svědectví archeologických nálezů je jednak velmi chudé, předmětů „jako šafránu“, a jednak zastíněné atraktivnějšími dioramaty. Prohlídka bude končit u originálního hrobu „Mojslava“, dole u zbytků kostela. Myšlenka jistě velmi originální a silně působivá. Pokud ji ovšem návštěvník dostatečně pochopí nebo pokud se bude průvodce výtečně snažit.

V každém případě lze doporučit Památník Velké Moravy navštívit, dokonce už nyní. Objekt s expozicí je přístupný po celý rok a provoz začal již v sobotu po slavnostním otevření.

_{Prof. M. Pojsl, CMTF UP,  foto L. Chvalkovský, Slovacké muzeum v Uh. Hradišti}

---