Nový česko-polský frazeologický slovník

Frazeologie asi nejvýmluvněji ze všech součástí jazyka ilustruje kontakty kultur – národy, které vedle sebe dlouho a intenzivně žijí, mívají zpravidla značné procento společných rčení a ustálených slovních spojení. Platí to i pro Čechy a Poláky, jejichž národní frazeologii konfrontačně shrnuje Velký česko-polský frazeologický slovník, vydaný pod redakcí Teresy Zofie Orloś v Krakově v r. 2009.

V tomto téměř osmisetstránkovém svazku, na němž se podílela řada českých i polských lingvistů, mj. prof. E. Lotko z FF UP a prof. H. Wróbel z FF Jagellonské univerzity v Krakově, převládají hesla, v nichž má český frazeologismus jakoby „doslovný překlad“ ve frazeologismu polském – tak např. frazeologismus vypadat jako hromádka neštěstí má polský ekvivalent wyglądać jak kupka neszczęścia. Navíc v polštině existuje i varianta wyglądać jak siedem nieszczęść, tj. „sedm neštěstí“, kterou čeština nemá. Jiné frazeologismy se v češtině a polštině navzájem jen podobají – českému rčení mít něčeho plné zuby např. odpovídá polské mieć czegoś po dziurki w nosie, tj. „po nosní dírky“. Tentýž význam, tedy „mít už něčeho dost, být naštvaný“, má polské rčení mieć czegoś po uszy – jeho zdánlivý český protějšek být v něčem po uši však pojmenovává „bezmocnost“ a významový komponent „zlost“ tu není. Poměrně málo českých a polských frazeologismů si pak vzájemně neodpovídá – např. ekvivalentem českého (pádného) rčení to je jasné jako facka je polský (poněkud zdrženlivější) frazeologismus to jasne jak słońce.

Velký česko-polský frazeologický slovník bude nepochybně dobrým pomocníkem bohemistů, polonistů a překladatelů beletrie. Vedle toho může sloužit právě k tomu, co jsme naznačili v úvodu – k „inventuře“ některých výsledků tisíciletých kulturních kontaktů mezi Čechy a Poláky.                  

Dr. O. Bláha, FF UP

---