Nestor speciální pedagogiky – aneb Tři čtvrtě století

Jeho jméno prozrazuje ozvěnu valašských „kotárů“ Velkých Karlovic na Vsetínsku. Z tohoto krásného, kdysi chudého kraje načerpal zřejmě všechny své lidské hodnoty – a těch není málo. Poznali jsme je všichni jeho studenti olomoucké Katedry speciální pedagogiky Pedagogické fakulty UP od roku 1971 do roku 2001.

Bylo možné se od něj mnoho naučit – nejen z nepřeberného množství vědomostí širokého záběru, ale i opravdovou lidskou důstojnost, skromnost a poctivost v každém projevu. Jako vedoucí studentských exkurzí po vlastech českých nás ohromoval svými zeměpisnými i historickými vědomostmi i fyzickou kondicí. Této kráčející encyklopedii přitom nikdy nechyběl smysl pro humor, laskavost, vstřícnost a ochota.

Vždy nekonfliktní člověk, který nedovedl ublížit. Nedovolovalo to jeho morální desatero, z něhož nikdy neustoupil. Pod jeho křídly se schovali v devadesátých letech i někteří, kteří si to nezasloužili. Kdopak z nich si dnes vzpomene?

Uvědomuji si, že mluvím v minulém čase – a neprávem! Vždyť doc. PhDr. Jaroslav Kysučan, CSc., po odchodu z Olomouce působí dodnes na Pedagogické fakultě v Ostravě a mám „echo“, že je tam studenty stejně ctěn a milován, jako kdysi námi Olomoučáky. Stále předává kromě vědomostí to nejcennější – zaujetí, nadšení pro svůj obor.

Je nejdéle aktivně působícím speciálním pedagogem a já mu za všechny jeho odchovance přeji k pětasedmdesátinám uspokojení z jeho smysluplné práce a ještě řadu dalších aktivních let.

Jménem jeho bývalých studentů

Mgr. J. Zaoral

 

---