Na studijním pobytu v Bernu (2)

Jak se žije studentům UP v zahraničí

Univerzitní knihovna: vůně starých knih i čokolády

Univerzita v Bernu má celkem osm fakult, z čehož tři mají ve svém názvu slovo „filozofická“. Philosopisch-naturwissenschaftliche Fakultät (zde se používá zkratka Phil.-nat.) s filozofií mnoho společného nemá, ještě méně potom podle mého názoru Philosopisch-humanwissenschaftliche Fakultät (Phil.-hum.), kde se studuje psychologie a sport. Já jsem se svými dvěma obory (bohemistikou a germanistikou) zakotvil na filozoficko-historické fakultě (Phil.-hist.), která asi nejlépe vyhovuje našim představám o filozofické fakultě.

Podobně jako v Olomouci, Universität Bern je svými budovami rozdrobená po celém městě. Hlavní kampusy jsou dva – hlavní, historická budova (na obrázku) a poblíž ležící tzv. Uni-S, kde se studují přírodní vědy, informatika, ekonomie, divadelní věda nebo dějiny umění, a Unitobler s okolními stavbami, kde sídlí filozoficko-historická fakulta, teologická fakulta, medicína aj. Ve slově „Unitobler“ byste mohli objevit původ budovy – jedná se totiž o bývalou čokoládovnu Toblerone, jejíž výrobky jsou v oblibě i u nás.

Jelikož na bernské univerzitě není institut bohemistiky, vybral jsem si některé předměty na slavistice, které se češtiny týkají – staroslověnštinu pro pokročilé, literaturu české reformace a komplexní slavistický seminář o slovanských jazycích, varietách a dialektech. Z nabídky germanistiky jsem svůj studijní plán doplnil o seminář syntaxe a sémantiky a o literární seminář týkající se díla R. M. Rilkeho. Kromě toho se každý týden učím Bärndütsch – místní dialekt, který se němčině podobá asi jako holandština – zpočátku jsem nerozuměl ani slovo, po měsíci asi tak třináct. Učí mě jedna studentka slavistiky, kterou já zase za odměnu vyučuji češtinu.

Semináře mají podobnou strukturu jako u nás, neexistují zde však zápočty, takže vždy každý referát či seminární práce musejí být ohodnoceny známkou – nejlepší je 6 nebo 5, student prospěje i za 4, od trojky dolů už je hodnocení „nedostatečný“. Co je rozdílné, je kreditové ohodnocení. Za úspěšně splněný seminář je většinou mnohem více kreditů než za přednášku (obvykle kolem pěti). Každý referát musí mít tzv. Thesenblatt, tedy něco jako handout, na němž musí být obsah, použitá literatura a nejdůležitější otázky a odpovědi.

Mně osobně vyhovují spíše semináře na slavistice, a to díky nízkému počtu studentů. Institut slavistiky je jedním z nejmenších, zatímco germanistika se rozkládá na dvou patrech, dělíc se o první místo s historií je největším institutem celé fakulty. Na germanistický syntakticko-sémantický seminář chodí více než 30 posluchačů, takže se člověk většinou nemá šanci vyjádřit.

Staroslověnština je zde na velmi vysoké úrovni a jsem s tímto seminářem spokojený i proto, že přímo navazuje na seminář, který jsem absolvoval v Olomouci. Mapuje vývoj staroslověnštiny k církevní slovanštině, kterýžto jazyk ještě stále existuje jako jazyk liturgický.

Uprostřed univerzitní budovy (v bývalé hlavní výrobní hale čokoládovny) byla postavena mohutná knihovna, kterou často využívám ke studiu. Podle některých studentů je tam občas ještě cítit vůně čokolády. Já ji ovšem ještě necítil – asi je přebita mou oblíbenou vůní starých knih. V české části slavistické knihovny jsem se už začal pročítat od sekundární literatury směrem k Babičce. Kdo ví, vzhledem k trpasličí velikosti (dva regály) stihnu do konce semestru dorazit až na konec.

Viktor Tichák (foto autor)

---