Kauza „Beneda“ končí. Alespoň pro Univerzitu Palackého

Nejvyšší správní soud fakticky ukončil sérii vleklých soudních sporů, které v roce 2007 vyvolala kandidatura Mgr. Mgr. Mgr. Iva Benedy na funkci děkana Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a následné rozhodnutí tehdejšího rektora prof. Lubomíra Dvořáka, jímž tohoto kandidáta odmítl děkanem jmenovat.

Ve sporu Mgr. Benedy s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (Univerzita Palackého v Olomouci nebyla účastníkem tohoto soudního řízení) šlo o to, zda je ministerstvo oprávněno zasahovat do procesu jmenování děkana fakulty rektorem univerzity. Nejvyšší správní soud (rozsudek ve věci č. j. 7 As 66/2010-140) sice vyhověl kasační stížnosti Mgr. Iva Benedy a zrušil předchozí rozsudek Městského soudu v Praze, ve skutečnosti však dal za pravdu univerzitě, ministerstvu a konec konců i pražskému soudu.

Městský soud v Praze v roce 2010 rozhodl, že ministerstvo nemůže zasahovat do jmenování děkana rektorem univerzity, protože to je plně věcí rektora jako zaměstnavatele. Nejvyšší správní soud toto odůvodnění odmítl a konstatoval, že rozhodnutí rektora je správním rozhodnutím o veřejném subjektivním právu kandidáta na přístup k veřejné funkci, proti němuž je možné se bránit žalobou u správních soudů. Současně však i Nejvyšší správní soud vyloučil možnost, že by toto rozhodnutí podléhalo přezkumu ze strany ministerstva. To by totiž podle soudu bylo nepřípustným zasahováním státu do vnitřních záležitostí autonomní univerzity.

Nejvyšší správní soud navíc uvedl, že „zákon (o vysokých školách – pozn. UP) jmenování děkana pojímá jako interakci akademického senátu fakulty a rektora. Děkan může být jmenován jen ve shodě obou orgánů. Rektor jako osoba stojící v čele vysoké školy rozhodně není orgánem pouze ceremoniálním…“. Fakticky tak soud potvrdil právo rektora neakceptovat návrh akademického senátu fakulty a navrženého kandidáta nejmenovat.

„Jsme rádi, že věc v podstatě končí. Navíc když nám vlastně všechny správní orgány i soudy, které se záležitostí věcně zabývaly, daly za pravdu. Další soudní řízení mohou ještě určitou dobu trvat, ve vztahu k Univerzitě Palackého však již nemohou přinést nic nového,“ řekl k rozsudku JUDr. Filip Dienstbier, který byl v této záležitosti pověřen jednat jménem Univerzity Palackého.
Městský soud v Praze se bude muset žalobou Mgr. Benedy proti ministerstvu školství znovu zabývat, je však přitom vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu. Nelze tak prakticky očekávat jiné rozhodnutí než opětovné prohlášení rozhodnutí ministerstva za nicotné.

Další žalobu Mgr. Benedy před časem zamítl také Okresní soud v Olomouci. I on rozhodl, že „nejmenování žalobce děkanem bylo právem žalovaného, resp. rektora“. Proti tomuto rozsudku se Mgr. Beneda odvolal, věcí se tak bude zabývat Krajský soud v Ostravě. Ten by však měl, vzhledem k rozsudku Nejvyššího správního soudu, řízení zastavit. „V opačném případě by Krajský soud musel vyvolat kompetenční spor, v němž by rozhodoval zvláštní senát, složený ze zástupců Nejvyššího soudu ČR a Nejvyššího správního soudu ČR. Teprve pokud by tento senát přiřkl rozhodování obecným soudům, mohl by se Krajský soud věcí dále zabývat,“ vysvětlil složitost soudního systému JUDr. Dienstbier.

Děkankou olomoucké právnické fakulty byla koncem minulého roku na další čtyři roky jmenována profesorka Milana Hrušáková, která fakultu vede již od roku 2008. „Její opětovné jmenování je také oceněním pokroku, kterého pod jejím vedením fakulta dosáhla, ať již jde o dlouhodobé akreditace studijních programů včetně doktorského, úspěchy ve vědecké činnosti i personální stabilizaci fakulty,“ řekl rektor Univerzity Palackého prof. Miroslav Mašláň při nedávné oslavě 20. výročí obnovení Právnické fakulty UP.

---