Je lékem i zatracovanou drogou aneb Za výzkum konopí čestný doktorát

Jako léčivá rostlina se využívá několik tisíciletí, účinek jejích látek se však začal chápat až s objevem cannabinoidního receptoru v mozku a izolací endocannabiodních látek. V Olomouci se výzkumu konopí věnovali vědci už v padesátých letech minulého století - tedy v době, kdy na Přírodovědecké fakultě UP studoval doc. Lumír Hanuš. Jak sám o sobě říká, tehdy nebyl žádným premiantem. Jenže uplynul nějaký čas a ze studenta Analytické chemie se stala světově uznávaná osobnost, která již dvacetiletí působí na Hebrejské univerzitě v izraelském Jeruzalémě. „Je škoda, že Univerzita Palackého nepokračuje ve zkoumání léčivých účinků konopí“, řekl mi doc. L. Hanuš poté, kdy mu jeho alma mater udělila titul doctor honoris causa. Nejvyšší poctu, kterou mu univerzita mohla udělit, převzal olomoucký rodák s nevšední skromností. S nevšední skromností pak poskytl i rozhovor:

Účinky konopí zkoumáte od roku 1970. Co vás k tomu vlastně vedlo?

Dá se říci, že náhoda. Když jsem ještě studoval  na Katedře analytické chemie PřF UP, hledal  prof. Zdeněk Krejčí, tehdejší přednosta Katedry hygieny a epidemiologie LF UP, studenta na práci na čtvrt úvazku na čtvrt roku bez možnosti prodloužení. V naší skupině se ptal premiantů, zda by někdo z nich o takovou práci neměl zájem. Protože se nikdo z vynikajících studentů nehlásil, zkusil jsem to já. Můj vyučující mi tehdy řekl, abych raději studoval... I přes negativní sdělení jsem se vydal na Lékařskou fakultu za prof. Krejčím. Dotazoval jsem se  na podrobnosti nabízené práce a dozvěděl se tak, že by se mělo jednat o izolaci a identifikaci látek v konopí. Práci jsem nakonec získal a od 1. prosince 1970 jsem začal pracovat jako asistent na tamní Katedře hygieny a epidemiologie. I když jsem měl práci na  zkrácený úvazek, pracoval jsem osm hodin denně.

A úvazek vám potom LF UP rozšířila...

Ano, když se dostavily výsledky práce, mohl jsem se těšit z toho, že se ze čtvrtinového úvazku stala práce na půl úvazku, pak na tři čtvrtě, na celý úvazek a nakonec jsem na tomto výzkumu získal trvalé pracovním místo. To vše se odehrálo ještě v době, kdy žili profesoři Zdeněk Krejčí, František Šantavý a Jan Kabelík, tedy lidé, kteří položili základy vědeckého výzkumu konopí, zvláště pak jeho léčebných účinků. Právě tito tři pánové uvedli léčivé konopí znovu do praxe. O léčivých látkách konopí, konkrétněji řečeno o jeho antibakteriálních účincích, hovořil už v roce 1950 ve své doktorské práci prof. Z. Krejčí na popud prof. J. Kabelíka.   S prof. F. Šantavým pak spolupracoval prof. Z. Krejčí  na identifikaci těchto látek. V roce 1954 proběhla v Olomouci dokonce konference na téma Konopí jako lék.

Na co vědci v Olomouci tehdy přišli?

V roce 1964  izoloval a identifikoval prof. Raphael Mechoulam z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě psychoaktivní látku z konopí. Nezávisle na něm publikoval v Olomouci i prof. František Šantavý, který určil absolutní konfiguraci dané látky a polohu její dvojné vazby. Prof. F. Šantavý dokázal určit absolutní konfiguraci psychoaktivní látky, již prof. R. Mechoulam z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě popsal jinou metodou až v roce 1967. Kdyby tenkrát byly práce prof. J. Kabelíka, F. Šantavého a Z. Krejčího publikovány ve vědeckých světových časopisech, byla by dnes jejich jména ve světě dobře známá a hojně citována. Práce však tehdy vyšly v univerzitních aktech, jež nevešla ve známost ve světě, a tak jsou mnohdy citováni odborníci jiní.  Možná to dnes zní neuvěřitelně, ale léčivé konopí se ve Fakultní nemocnici Olomouc celkem hojně používalo už v padesátých letech minulého století. Užívalo se např. k léčbě  viru herpes či herpes zoster, blahodárné účinky mělo  např. i na proleženiny. Než jsem odjel pracovat na pozvání prof. R. Mechoulama na Hebrejskou univerzitu do Jeruzaléma, sám jsem mnohé tinktury pro lékárnu olomoucké FNO připravoval.

Konkrétně jste podepsán pod objevem chemické sloučeniny anandamid. Můžete jej zjednodušeně popsat?

V této souvislosti musím zmínit ještě jedno jméno, dr. W. A. Devane. Tento Američan, molekulární farmakolog, pracoval u prof. R. Mechoulama  na Heberejské univerzitě asi půl roku přede mnou a  v roce 1988 objevil v mozku cannabinoidní receptor.  Měl vypracované všechny metody jak určit konopné látky, já jako chemik pak tyto látky izoloval. Až zpětně jsme si společně uvědomili, jak vlastně bylo velmi  těžké tyto látky izolovat. V mozku  se totiž nacházejí v neskutečně malých kvantech. Chci tím ale říci, že bez metodik tohoto Američana bych nezjistil, že se jedná o aktivní látku, on by bez izolace konkrétní látky metodiku nemohl použít. Práci jsme tedy provedli společně. A abych byl úplně přesný, na výzkumu se pod vedením prof. R. Mechoulama podílel samozřejmě celý tým lidí.

Nyní k objevu, na který jste se ptala: V lidském mozku existují místa, na něž se vážou cannabiodní látky z konopí. Tato místa se nazývají centrální cannabinoidní receptory. My jsme hledali přirozenou látku, kterou si mozek vyrábí podle potřeby sám, látku, která se váže na tatáž místa. Tato místa si můžete představit jako zámek a hledané látky jako klíč. Klíč, který zapadne do zámku a pootočí se, spustí pro organismus důležitý biochemický proces. Receptory, o nichž jsem se zmínil,  se nalézají ve vysoké koncentraci v místech mozku, která ovlivňují např. regulaci motoriky, pohybovou koordinaci, učení, stres, vyšší nervovou činnost atd. To samo o sobě už říká, že změnami struktur - ať už látek z konopí či  endogenních látek z mozku - bude možné připravit léčiva, která tato místa budou ovlivňovat a léčit. Mohu říci, že objev anandamidu dal vzniknout novému vědnímu oboru výzkumu - endocannabinoidů. V současné době  jsme v období experimentů na zvířatech. 

Slyšela jsem že jste tento výzkum začínali na vepřových mozcích...

Úplně v prvopočátku jsme výzkum začínali na krysích mozcích, ale ukázalo se, že jsou malé. Výzkum byl proto hodně nákladný a tak jsme začali využívat mozky vepřové. Pro představu: jeden vepřový mozek je jako deset krysích... 

V Izraeli, v Jeruzalémě vepřové?

Ne všichni Židé jsou pobožní. Jsou mezi nimi tací, kteří jedí vepřové. Vepři se chovají v některých kibucech. Když jsme tam začali nakupovat, byli velmi levní. Tedy pouze zkraje, když pak řezník zjistil, že je kupujeme „v pravidelném rytmu“, stali se dražšími než  pravá svíčková...

Co látky z konopí v mozku způsobují? V čem jejich léčebné účinky tedy spočívají?

Jak jsem uvedl, látky se navážou na cannabinoidní receptor a spustí všechny mechanismy, které známe: příjemné pocity, uklidnění, touha po družnosti. Žádná agresivita. V oblasti léčení je podstatné říci, že spuštění těchto mechanismů zasáhne všechna centra, která obsahují tělu vlastní látky. Působí např. proti bolesti, působí paliativně na mnohá onemocnění. Jinými slovy: nevyléčí, ale odstraní nepříznivé symptomy. Např. lidé s roztroušenou sklerózou na vozíku se po požití konopí postaví a udělají pár kroků. Takový člověk se pak může pohybovat po bytě. Látky z konopí paliativně dokážou působit i na další neurodegenerativní onemocnění - roztroušenou sklerózu, epilepsii, Huntingtonovu chorobu, Parkinsonovu chorobu, Alzheimerovu nemoc atd. Jedná se o nemoci, které způsobují bolesti, problémy s koordinací, myšlením atd.

Léčivé látky z konopí by mohly působit i kauzálně, tedy řešit příčinu nemoci. Vzhledem k tomu, že konopí jako takové není v ČR legální látkou, máme  vědomosti v tomto směru pouze od nemocných lidí, kteří látku používají nelegálně.

Jsou země, kde je léčba látkami z konopí povolena?

Pokud vím, tak v některých státech Ameriky, v Evropě především v Holandsku... V Izraeli  se dnes léčí konopím asi  pět tisíc nemocných a odhaduje  se, že by tento počet mohl narůst až na čtyřicet tisíc nemocných. Ano, v Izraeli dokázali oddělit léčebný proces od problematiky v zneužívání drog. Je jakýmsi paradoxem, že dát pacientovi k utišení bolesti morfin je snazší nežli léčivé konopí.  Využití  léčebných účinků konopí je v Izraeli legální. Ale pozor,rekreační užívání marihuany je trestáno. Mnohem přísněji než v ČR.  

Jaký je váš názor na trojici drog: alkohol, tabák a konopí?

Pro psychicky zdravého člověka není konopí nebezpečné. Neexistuje fyzická závislost na konopí, psychická je pak jen velmi slabá. Může se stát, že v některých případech, kdy člověk není zcela duševně zdráv, se užívání konopí stane jakýmsi spouštědlem nemoci. I v léčení se totiž hovoří především o úspěších, všichni však víme, že existují i méně šťastné případy. Tak jako u mnohého jiného. Zdravý, psychicky vyrovnaný člověk by marihuanu ale užívat neměl.

A srovnání konopí s alkoholem a tabákem...?

Podle mne je konopí méně nebezpečné než cigareta. Kdyby byl zakázán alkohol a cigarety a povolena marihuana, tak by byl svět určitě zdravější. Na rozdíl od konopí, na alkohol a tabák závislost fyzická i psychická existuje. Přitom obě jmenované drogy jsou v ČR zcela legální. Kdybychom pak ještě provedli srovnání konopí s celou řadou dalších, zcela legálních léků, museli bychom dojít k závěru, že bychom měli nejprve zakázat tyto léky, neboť mnohé z nich jsou škodlivější než konopí. Chci však na tomto místě zdůraznit, že jsem odpůrce rekreačního užívání marihuany a naopak zastánce pěstování a využití konopí k léčebným účelům.

Jak vzpomínáte na roky strávené na UP? Jaká je vaše nynější spolupráce?

Díky houževnatosti učitelů UP jsem dnes tam, kde jsem. Univerzita Palackého nikdy nezaostávala v odbornosti.  Kdybychom v Olomouci měli již dříve podmínky, jaké měli naši kolegové na západních univerzitách, mohli jsme jim dávno být zdatnými konkurenty. Je třeba si ale přiznat, že jsou na světě země, kde nehledě na mozkový potenciál neměli ani to, co my.  Je dobré zůstat u myšlenky, že nepatříme mezi ty, kteří vystudovali díky své chytrosti, nýbrž mezi ty, kteří měli možnost vystudovat. Vždycky jsem oceňoval, že jsme si ve vědecké práci pomáhali a měli radost z úspěchu druhých. Doba se však změnila a věda se stala jakýmsi soutěživým sportem. Jeden druhému mnohdy nepřeje a ti praví vítězové pak často zůstávají bezejmenní. Věřte mi, že kdybychom si vzájemně pomáhali a radovali se z úspěchu druhých, věda půjde kupředu rychleji.

V kontaktu s Univerzitou Palackého na experimentální úrovni nejsem, ale udržuji vazby s lidmi, jež působí  na její Lékařské fakultě. Byl bych samozřejmě moc rád, kdyby se tento kontakt mohl rozvinout i do experimentální úrovně, a kdybychom tak společně  mohli navázat na práci na práci prof. Krejčího, prof. Kabelíka a prof. Šantavého.

Můžete se na závěr zmínit o vašem vztahu k Jeruzalému a Izraeli?

Jeruzalém je pro mne ideální prostředí. Žiji na pokraji pouště, přitom v horách, do lesního porostu dojdu z domu za pět minut, je zde více jak  tři sta  slunečných dnů v roce. Také izraelská povaha mi vyhovuje – lidé se nezajímají jak jste oblečeni ani o vaše soukromí. To mi vyhovuje, rád zůstávám neznámým člověkem, který má stoprocentní volnost. Sám Izrael je velice různorodý jak lidmi, tak přírodou, počasím a podnebím. I když se to nezdá, v Izraeli je bezpečněji nežli v mnoha jiných zemích. V noci mohu jít po ulici zcela beze strachu. Izrael mám prostě rád!

Doc. RNDr. Lumír Hanuš, Dr.Sc., Dr.h.c.mult., absolvent oboru Analytická chemie PřF UP, se identifikaci cannabinoidních látech věnoval již ve své rigorózní práci. Později se vědecky zabýval endogenními ligandy cannabinoidních receptorů. V mozkové tkáni objevil přirozené molekuly s afinitou k endogenním cannabionoidním receptorům. Tyto molekuly, které byly nazvány anandamidy, izoloval a významně tak ovlivnil světový výzkum, jenž má dopady v neurovědách i farmakologii. Je autorem více jak 130 publikací, z toho 85 původních vědeckých prací, z nichž většina byla publikována v nejprestižnějších světových vědeckých časopisech. Dalšími z nich jsou přehledové články a kapitoly v knihách.  Jeho nejvýznamnější práce byla publikována v časopise Science v roce 1992 a do současnosti byla citována 2 619x.  Ke květnovému datu byly práce doc. Hanuše celkem citovány 6 171x a jeho H-index dosáhl hodnoty 21. V současné době doc. L. Hanuš působí na Farmaceutické škole Lékařské fakulty Hebrejské Univerzity v Jeruzalémě, a to ve vědecké pozici Research Fellow (předtím zde byl jako Profesor Chaver).  

Ptala se Milada Hronová, foto Renata Pohlídalová