Internet včera a dnes

„Dnešní připojení je milionkrát rychlejší než to před dvaceti lety,“ říká otec internetu u nás Jan Gruntorád

Neuplynuly ještě ani tři roky od sametové revoluce a Česko už se připojilo k revoluci technologické. Ve čtvrtek 13. března 1992 bylo tehdejší Československo oficiálně připojeno k Internetu. A už tehdy jsme drželi krok se světem. „Ve stejné době jako my se k Internetu připojil například Bílý dům,“ upozornil rektor ČVUT v Praze Václav Havlíček při slavnostním večeru, který se konal v polovině února při příležitosti oslav dvou desítek let „spojení Česka se světem“ právě v prostorách této vysoké školy. Tedy v místech, kde vše začalo. Není bez zajímavosti, že se večera zúčastnili také zástupci Centra výpočetní techniky UP v čele s jeho ředitelem RNDr. Františkem Zedníkem. Druhou vysokou školou u nás, která internet zavedla, byla totiž Univerzita Palackého.

Měsíční paušál za dvě stě tisíc

Jiří Gruntorád, ředitel sdružení CESNET a člověk, jehož jméno je s českým Internetem neodmyslitelně spjato, se nedávno pro MF Dnes vyjádřil k počátkům připojení k světové síti takto: „Tehdy, v roce 1989, to byla jen akademická síť mezi univerzitami, takže žádost o připojení každé nové vysoké školy musel schválit člověk v USA. Takhle to fungovalo až do roku 1996, kdy se internet zkomercionalizoval a otevřel všem“. Pro představu – tehdejší „server“ potřeboval sál o velikosti dvacet krát padesát metrů, obsluhovaly jej desítky lidí a odeslání e-mailu vyšlo na tisíc korun. „V roce 1992 nás měsíční připojení přišlo na 174 tisíc korun, přičemž průměrný plat se tehdy pohyboval kolem čtyř tisíc korun,“ podotkl Jan Gruntorád. Úplně první experimentální připojení ČVUT proběhlo s Univerzitou Jana Keplera v rakouském Linci na podzim roku 1991. Oficiálně pak bylo připojení Česka k internetu demonstrováno odborníkům až 13. února 1992. Rychlost tehdejšího připojení se přitom může dnešnímu člověku s internetem v mobilu zdát více než směšná. Kapacita připojení totiž dosahovala 19,2 kilobitu za sekundu. Dnešní kapacita páteřní infrastruktury CESNET2 dosahuje rychlosti desítky gigabitů za vteřinu. Tedy milionkrát více. „Do konce roku 2013 bychom chtěli kapacitu páteřní sítě CESNET2 povýšit na 100 Gb/s a ve světě se dá už v roce 2015 očekávat pokoření hranice 1000 Gb/s, tedy jednoho terabitu za sekundu,“ nastínil budoucí vývoj v průběhu slavnostního večera na ČVUT Jan Gruntorád. A ještě jedno číslo: v roce 1992 odhady počtu uživatelů internetu mluvily o maximálně sedmi milionech, o osm let později překonal už počet uživatelů na celém světě hranici dvou miliard! V Česku je přitom uživateli Sítě sítí šest milionů lidí.

Olomouc nesla pořadové číslo 2

Především díky emeritnímu rektorovi UP, profesoru Josefu Jařabovi, a americké Mellonově nadaci byla Univerzita Palackého druhou univerzitou u nás, která se mohla pochlubit připojením k Internetu a vytvořením vlastní metropolitní sítě UPONET. Stalo se tak 25. června 1993 otevřením počítačového uzlu sítě Internet. O možnosti připojení UP se přitom mluvilo už od roku 1991, kdy vznikl projekt pro vytvoření celouniverzitní akademické sítě. V průběhu dalších měsíců dochází k instalaci sítě LAN na jednotlivých fakultách univerzity a v říjnu 1992 je UP přidělena její dnešní doména upol.cz.

Na sklonku roku 1992 pak univerzita získala povolení přístupu do americké části Internetu společně s dodávkou počítače IBM RS6000/930, který se stal „mozkem“ vznikající sítě. Na druhé straně sítě stálo dvě stě koncových stanic pro uživatele z řad akademiků, kteří pracovali s operačním systémem MS DOS, SYSTEM 6 či UNIX. V březnu 1993 se naše univerzita konečně připojila k mezinárodním sítím prostřednictvím CESNETu, který představoval a představuje dosud páteřní síť propojující akademická města a vědeckovýzkumné instituce v České republice. Vše se přitom mohlo podařit především díky fondu dynamického rozvoje vysokých škol a výše zmíněné Mellonově nadaci, která projekt podpořila více než půl milionem dolarů, tedy necelými dvaceti miliony korun.

Základy metropolitní sítě UP byly postaveny.

---

„Fakt, že můžete od svého stolu najednou pracovat přímo na počítači v USA, bylo něco úplně nepředstavitelného.“

Spolupráce akademiků a IT pracovníků

Za oficiální datum připojení UP k internetu platí 25. červen 1993. Do té doby kromě těch, kteří se vrátili ze zahraničních stáží a pracovníků výpočetních středisek vysokých škol, nevěděl nikdo, co internet je a jaké usnadnění práce a komunikace může umožnit. „Neexistovala ani firma, která by věděla, jak se k internetu připojit. Zaměstnanci Centra výpočetní techniky UP (CVT) tak byli jednak motorem pro politická rozhodnutí a jednak těmi, kdo si na zelené louce zabezpečili know-how, jak to vlastně po technické a softwarové stránce udělat. Pro připojení na BITNET (původní akademická síť) byli klíčoví Jaroslav Bič a Radovan Pleva, u připojení na Internet pak já a Ivan Rolný. Jistě by se nemělo zapomenout na modemového kouzelníka Tomáše Svobodu a podporu tehdejšího vedení UP v čele s profesorem Jařabem a profesorem Horákem,“ popisuje počátky internetu Mgr. Petr Volák, vedoucí oddělení počítačových sítí CVT. Ačkoli v té době existovaly i jiné sítě, Internet si velice rychle vydobyl dominantní postavení. Jednak měl technologicky větší kapacitu růstu, jednak se nejednalo „jen“ o akademickou síť, ale o projekt, jenž původně propojoval americké vojenské sítě a byl s to přestát i jaderný úder. „Ve svých počátcích měl internet rychlost 9 kbps a přenášel emaily, soubory (ftp) a umožňoval napojit se vzdáleně na počítač v terminálovém režimu. To poslední bylo to hlavní, co odlišovalo původní akademickou síť od Internetu a co ve svých dalších službách na základě přímé konektivity způsobilo masovou dominanci této technologie,“ dodává Mgr. Volák.

První server na UP sloužil dvacet let

Prvními iniciátory zavedení internetu na UP byli pedagogičtí pracovníci ze zahraničí, kteří po stržení železné opony začali ve větší míře navštěvovat univerzity v bývalém východním bloku a požadovali stejný komfort práce (například e-mail), na jaký byli zvyklí doma. „Vzhledem k tomu, že za železnou oponou nebyla vždy nejlepší informovanost, fakt, že můžete od svého stolu najednou pracovat přímo na počítači v USA, bylo něco úplně nepředstavitelného,“ vzpomíná na tehdejší situaci Mgr. Volák. Prvním srdcem internetu na olomoucké univerzitě byl počítač IBM RS6000/930, který stál ve své době neuvěřitelných pět milionů československých korun. „Tento serverový počítač sloužil jako doménový řadič, ftp server, e-mailový server a v pozdějších letech po vývoji dalších služeb i jako gopher, news a www server. Odstaven byl přitom teprve na konci minulého roku, kdy bez jediné hardwarové chyby pracoval neustále po dobu téměř dvaceti let! To se již dnešním strojům tak moc nestává,“ přemýšlí Mgr. Volák a RNDr. František Zedník, ředitel CVT UP, dodává: „Do té doby jsme měli možnost komunikovat formou přenosu digitálních dat pouze prostřednictvím komutovaných linek – tedy vyhrazených přenosových linek telefonních „kovových“ sítí jediného poskytovatele hlasových služeb Českého Telekomu – s velmi omezenou rychlostí.“

Na počátku všeho byl chaos

Co vše bylo tedy nutné pro zavedení internetu? V případě BITNETU šlo o jeden počítač, jeden modem a cenu voláni do Prahy. V případě internetu v pilotním provozu se jednalo o PC server s komerčním systémem UNIX, modem a pronájem pevné linky do Prahy. „Pro reálný internet byl pak serverový systém zaměněn za RISCový IBM server, byly dokoupeny modemy a okruhy na fakulty, a to včetně vlastních směrovačů (3com Netbuilder, Opensoftware PCBRIDGE),“ popisuje technickou náročnost projektu Mgr. Volák.

„Lidé, kteří se vrátili z rozvinutého světa, si přáli mít stejné podmínky, jako jejich zahraniční kolegové. Někteří také zjistili, že „TÍM“ mohou také bezplatně komunikovat se svými blízkými v zahraničí (nutno si připomenout, kolik tehdy stála minuta telefonického hovoru např. do USA). Jiní se rádi „napojili“ na internet, protože zjistili, že tam mohou nalézt zajímavé informace. Tedy na počátku byl chaos, ale celkový výsledek byl pozoruhodný, kladný!,“ vyzdvihává dnešní význam připojení Univerzity Palackého k Internetu RNDr. Zedník.

---

Pět otázek pro RNDr. Františka Zedníka, ředitele Centra výpočetní techniky UP:

Překvapil vás masový rozvoj internetu? Například současné rychlosti přenosu dat nebo miniaturizace a internet v každé domácnosti i telefonu?

Překvapilo mě vše, co uvádíte. Je toho ale daleko více, co běžný uživatel dnes považuje za „samozřejmost“, a za tím se skrývá nepředstavitelný technologický pokrok. Ale to by bylo vysvětlování mimo rozsah tohoto rozhovoru.

Kdo podle vás nejvíce přispěl k „připojení“ UP k internetu?

Pokud chceme hovořit o lidech, pak Ing. Jan Gruntorád připojil republiku a Mgr. Petr Volák univerzitu v Olomouci. Samozřejmě současně se připojovaly další školy a na šíření internetu v akademickém prostředí pracovalo mnoho týmů. Ale důležité je to, že se na jejich technologické činy nezapomnělo, a že INTERNET žije tak, jak žije.

Co bylo z vašeho pohledu tehdy na celé věci nejsložitější? Financování, přístup lidí nebo samotné technologie a práce s nimi?

Za těch dvacet let byla období pohnutá, kdy byly peníze na potřebné technologie. Nebo naopak existovaly technologie, které ještě v minulém roce byly neskutečně drahé a letos se staly dostupnými, ale my zase neměli potřebné finanční zdroje. Bylo tedy nutné v každé době být připraveni a správně reagovat. Přístup lidí je samostatná kategorie. Na to se reaguje obtížně. Byla radost spolupracovat s nadšenci. Na druhou stranu, samozřejmě, byla i skupina pochybovačů. Jenže tento proces se nedal zastavit a nebyl k tomu ani smysluplný důvod.

Jak si dnes stojí UP z pohledu informačních technologií a technologického vybavení v porovnání s jinými velkými univerzitami?

Komunikační infrastruktura a její přenosové možnosti jsou dobré a byly vždy na špičce vysokých škol, vše ostatní musí posoudit jiní.

Vzpomenete si na svůj první osobní počítač?

Tak to je problém, přesně nevím. V práci jsem měl k dispozici vždy poměrně špičkovou techniku. Nějak jsem minul osmibitové počítače. Byly to zázračné hračky, které však nebyly použitelné pro rozumnou práci. Možná tehdy byly dobré pro jednoduché hry a zjištění, že psací stroj začíná být na ústupu. Povšiml jsem si až šestnáctibitových procesorů, myslím si, že pamětníci si vzpomenou na procesor Intel 286. První osobní počítač nebyl tedy můj vlastní, ale pracovní. První školení o programování těchto strojů jsem vedl někdy v létech 1985–88. První osobní počítač do domácnosti jsem si pořídil někdy po roce 1992.

---

S cílem zvýšit dostupnost aplikací univerzitního informačního systému (UIS) a zabezpečit jeho datovou základnu vytváří Univerzita Palackého v současné době moderní datacentrum. Významným krokem ke splnění tohoto cíle bylo vybudování nové duální serverovny v budově na tř. Svobody 26, jejíž provoz byl slavnostně zahájen na podzim loňského roku za účasti vedení UP, sdružení CESNET a dalších hostů.

Foto -mo-

---

Sdružení CESNET
(Czech Education and Scientific Network)
Bylo založeno vysokými školami a Akademií věd ČR. Sdružení se zabývá výzkumem a vývojem informačních a komunikačních technologií, buduje a rozvíjí Velkou infrastrukturu CESNET určenou pro výzkum a vzdělávání. Díky výzkumným aktivitám a dosaženým výsledkům sdružení CESNET reprezentuje Českou republiku v mezinárodních projektech, zejména v budování panevropské sítě GÉANT a gridových projektech (EGI.eu), a podílí se aktivně na jejich realizaci. Kromě jiného se zabývá využitím vysokorychlostních sítí pro sdílení multimediálních dat.

---

Z historie internetu v ČR

1992
oficiální připojení země k Internetu

1993
zahájen provoz páteřní republikové sítě CESNET

1995
konec monopolu společnosti Eurotel na veřejné datové služby, který znamená začátek liberalizace internetového trhu

1996
na českém Internetu se objevují první komerční vyhledávače včetně Seznamu

1998
vznik sdružení CZ.NIC spravujícího národní doménu

2000
sdružení CESNET prodává firmě Contactel svou komerční síť za 645 milionů korun a svou další činnost pojí výhradně s akademickými úkoly

2001
plná liberalizace telekomunikačního trhu v České republice, CESNET zprovozňuje v národní výzkumné síti CESNET2 první gigabitové trasy a propojuje ji s panevropskou gigabitovou sítí GÉANT

2003
na trhu se objevují první nabídky komerčních poskytovatelů na připojení technologií ADSL (Asymmetric Digital Subsciber Line)

2005
mobilní operátoři zavádějí služby na sítích třetí generace, které umožňují takřka plnohodnotné využívání Internetu v mobilních telefonech

2006
společnost Telefónica O2 spouští první televizní vysílání přes Internet v České republice

2008
sdružení CESNET posiluje páteřní síť CESNET2 o nejvýkonnější směrovač na světě Cisco CRS-1

2011
v síti CESNET2 probíhají úspěšné testy 100 Gb/s přenosů; na konci roku má český Internet podle měření projektu NetMonitor přes 6 milionů uživatelů

---

Připravil Ondřej Martínek, foto archiv ŽUP

---