Facebooková generace

Nejsou to Husákovy děti, nejsou to ani Klausovy děti, jsou to Facebookové děti.

Je jim kolem patnácti a studují střední školu. Charakterizuje je výstřední oblečení, šišatě nasazené čepice, naddimenzované plandající kalhoty, provází je neutuchající víra ve svou vlastní výjimečnost, okouzlující zjev a inteligenci. Nikdy neztrácejí glanc, mají vysoké sebevědomí a jsou připraveni kdykoliv o čemkoliv diskutovat. Jejich světem je internet. Vše musí být online, cool a hlavně to musí být hustý. Jsou beznadějně zabředlí do sociálních sítí. Každý den je potřeba „checknout face“,“ vytůnit líbko“, „sjet twitter“ a chatovat s kámošema. Stahují gigabajty muziky (oblíbené žánry samozřejmě hlavně DnB, RnB a Hip-Hop), filmů, aplikací, obrázků, fotek, wallpaperů, vyzvánění do mobilů, vymazlených softů a dalších užitečných věcí. Mobil je pro ně totéž, co žezlo pro krále – bez něj nejste nic a král už vůbec ne. Dokonale se orientují ve světě značek a vědí, co zrovna frčí. Prudí je všechny duchny a krabi, socky a zastydlí komanči a obecně všichni looseři. Nečtou noviny ani knihy, to je ztráta času. Všecko je to přece na netu, stačí si to „vygůglit“. Mají velký přehled o dění kolem, ale nezkoumají věci do hloubky, na to není čas. Chtějí hlavně žít naplno, pařit a kalit a balit roštěnky. Škola je pro většinu z nich nekonečný „vopruz“. V dnešním světě člověk nesmí být žádná lama nebo noob, musí se pěkně otáčet a sledovat cvrkot. Mít dost love a bejt ve vatě, aby bylo na dobrou chálku, třeba hambáč v mekáči a na kalbičky a spářky. A hlavně pořád „bejt in.“

Co je důležité, jsou inteligentní, dokonce velmi inteligentní, byť to z popisu výše nemusí být úplně zřejmé. Své intelektové schopnosti jen využívají jiným způsobem a svou životní energii věnují věcem, které jim tak úporně nabízí náš současný konzumní svět. Oni s ním totiž nebojují, ani nad ním planě nemoralizují, prostě ho využívají a je jim v něm dobře. Nemusí se nám to líbit a můžeme jimi proto skrytě pohrdat (vždyť my jsme přece jiní), ale to je stejně účinné (a směšné), jako když našim otcům nadávali jejich otcové, že pořád poslouchají toho vagabunda Elvise a ještě se u toho divně kroutí. Lepší cesta však je snažit se jim porozumět a využít jejich silné stránky. Naučit se s nimi lépe komunikovat a zkusit pochopit jejich svět. Má to svůj smysl. Za pár let se totiž začnou hlásit na vysoké školy – ano, i na tu naši.        

---