„Dostat se do Číny byl můj životní sen,“ říká Pavel Dvořák, student Čínské filologie

Kdybych věřila na existenci minulých životů, tak Pavel Dvořák, student třetího ročníku oboru Čínská filologie na FF UP, by jistě byl jedním z těch, o kterém bych si myslela, že buď žil v Číně nebo přímo Číňanem byl. Přestože se v tomto životě řadí k národnosti slovenské, vše čínské jakoby z něj doslova vyzařovalo. Sám přiznává, že jej Čína láká, ba přímo uchvacuje. Říká, že v Číně by chtěl žít. Na prosbu, zda by souhlasil s krátkým rozhovorem pro Žurnál UP, přikývl bezprostředně po přednášce, kterou věnoval 9. března ve Velké učebně FF UP světové výstavě Expo 2010. O svém dvouměsíčním šanghajském pracovním pobytu hovořil s nevídaným nadšením, a tak se následující dotazy nabízely vlastně samy:

Jak se vůbec stalo, že jste si ke studiu vybral právě obor Čínská filologie?

Napůl osudově a napůl cíleně. Čínu jsem miloval odmalička. Vše snad začalo tím, že jsem jako malý viděl film s Jackiem Chanem. Zamiloval jsem se do něj a dodnes mám jeho sbírku celé filmografie. Později jsem svůj zájem rozšířil o celou Čínu a čínštinu. Nejprve jsem se zajímal pouze o bojová umění, později mne začala lákat i kultura a jazyk Číny. Kurzy čínštiny jsem pak začal navštěvovat v průběhu střední školy. Přiznám se ale, že jsem se v nich moc nenaučil. Čínštinu jsem tehdy nechtěl studovat. Škola mne vůbec nebavila a zastával jsem názor, že to, co člověk studuje, automaticky nemá rád. Vše se změnilo až jednou, když k nám na hodinu přišel Číňan a začal se čínsky bavit s naší učitelkou. Já jsem z čínštiny vlastně nic neuměl, a přesto jsem jejich dialogu rozuměl! Jak je to možné? To nechápu dodnes. Nicméně jsem to vzal jako znamení a od tohoto momentu jsem věděl, že čínštinu chci studovat.

Později, když jsem byl přijat ke studiu na Univerzitě Palackého, jsem si myslel, že jako absolvent kurzů čínštiny vím víc než ostatní. V průběhu pouhých několika měsíců mne ale všichni spolužáci ve znalostech předběhli a já si teprve v této souvislosti uvědomil, co znamená učit se. Na střední škole jsem se totiž téměř neučil. Mé počátky na Univerzitě Palackého byly tedy celkem těžké. Do čínštiny jsem se ale tak zamiloval, že si bez ní nedovedu představit jediný den. Učit se čínsky mne nesmírně baví. I když mám stále jednu nevýhodu: učím se rád především to, co uznám za vhodné, povinnosti do školy neustále odbývám.

Pracoval jste na světové výstavě Expo 2010. Co jste musel udělat pro to, abyste tuto práci dostal?

Dostal jsem se tam díky pohovoru, o kterém jsem se dozvěděl náhodou. Moje sestra je novinářka a před konáním světové výstavy vedla rozhovor s paní Magátovou, tehdejší generální ředitelkou slovenské expozice. A tak se stalo, že moje sestra v rámci tohoto rozhovoru vzpomněla na svého bratra, jenž byl v té době právě v Číně... Paní Magátová jí navrhla, jestli si nechci pohovor vyzkoušet. Předpoklady byly pro zájemce dané: znalost angličtiny a čínštiny nutnost, znalost ostatních jazyků výhoda. Dva požadované jazyky ovládám, k tomu jsem nabídl ještě svou znalost španělštiny, což je můj druhý obor na UP, a němčiny, kterou jsem se učil již dříve. Přiznám se, že jsem tehdy byl hodně nervózní. Zkouška probíhala přes skype a byla vlastně první zkouškou, na jejímž výsledku mi skutečně záleželo, neboť se mi nabízela práce, která měla něco společného s tím, čím bych se chtěl jednou živit. Dodnes si pamatuji, jak jsem seděl v Pekingu ve velmi drahé kavárně, kde měli wifi. Seděl jsem se sluchátky na uších a snažil jsem se přes telefon pozorně poslouchat Číňanku, která mne zkoušela z čínštiny.

Jak dlouho jste na světové výstavě pracoval? Kdo vám hradil náklady? Jak jste byl placen a hodnocen?

Na Expu v Šanghaji jsem pracoval dva měsíce. Shodou okolností se jednalo o poslední dva měsíce světové expozice. Návštěvnost byla v té době sice obrovská, průměrně 35 tisíc lidí za den, ale naše vedení už bylo natolik zkušené, že všechno šlo lehce – nebylo potřeba ničím šetřit, ba spíše naopak. Ve srovnání s předcházejícími hostesy jsem měl navíc hodně výhod. 

Pracovní pobyt, stejně tak letenky, víza, ubytování mi zaplatila Slovenská republika. Za práci jsem dostal plat.

Co znamená slovo hostes? Co jste na Expu dělal konkrétně?

Hostes je oficiální název postu, který jsem na Expu zastával. V podstatě je to takový post pro všechno. Provázel jsem pavilonem, tlumočil, komentoval různá setkání pro veřejnost, pečoval o plynulý chod, udržoval pořádek, počítal návštěvnost atd.

A jak vypadal váš běžný den?

I když mi sedmihodinová směna začínala ráno v devět hodin, musel jsem tam být už o hodinu dřív, abych se stihl převléci do uniformy. Na oběd jsem měl půlhodinovou pauzu. Uvnitř areálu sice byly restaurace, ale nabízely jídlo tak předražené, že jsem si často volal tzv. donášku z venku. Po práci jsem si pak dal nějaké to pivko, zaskypoval s rodinou a buď jsem se šel prospat, projít nebo si poslechnout nějaký koncert, kterých bylo na Expu v různých pavilonech nesčetně. Večer jsem většinou zašel na nějakou dobrou večeři. Kousek od mého ubytování totiž byla ulička plná restaurací, kde měli neuvěřitelně mnoho mořských potvor. Často jsem chodíval na chobotničky, mušle, raky apod. Bylo to úžasné. Večer jsem v pavilonech různých zemí navštěvoval večírky nebo jsem šel spát. Každé tři dny jsme si potom střídali s kolegyněmi ranní a večerní směny. Když jsem měl večerní směnu, většinou jsem potom dlouho spal.

Byl jste už někdy dříve Číně?

Ano. Právě před světovou výstavou Expo jsem byl na ročním stipendiu ve městě Dalian na severu Číny. Deset měsíců jsem tam studoval, přitom cestoval a hlavně se věnoval tanci s tamějšími čínskými breakdancery. Všichni moji kamarádi byli Číňané, a protože neuměli žádný jiný jazyk, naučil jsem se tehdy čínsky opravdu hodně. S kamarádem jsme měli dohodu, že mne každý den naučí deset nových slovíček. Často jsem totiž spával u něj doma, protože můj internát byl hodinu cesty za městem. V pátek jsem tedy přišel do centra a až do pondělního rána jsem byl u něj a u jeho ruské přítelkyně. Bydlet pouze s čínsko-ruským párem byl skvělý zážitek a skvělý trénink čínštiny.

Jaké je vaše hodnocení pro Expo 2010? Jaká byla organizace, pavilony, veřejnost?

Expo v Šanghaji bylo velmi rozporuplné. Jedni říkají, že to bylo nejhorší Expo v dějinách, druzí, že bylo nejlepší. Podle mého názoru bylo nejúspěšnější. Myslím si totiž, že Číňanům ani tak nešlo o to připravit dobrou výstavu, jako spíš ohromit a ukázat, čeho všeho jsou schopni. Číňané se hodně dívají do budoucnosti. A když se zamyslíme nad tím, co se bude o této výstavě vyprávět za pět let, tak to nebude to, že pavilony měly nekvalitní expozice a že se lidé předbíhali v řadách. Myslím si, že se bude vzpomínat na to, že Čína vytvořila největší akci v historii lidstva se 70 miliony návštěvníků. Vzpomeňte na to, co se říká o olympiádě, která proběhla v Pekingu. Říká se, že byla velkolepá. Ostatně když Kanada přebírala pořadatelské právo, byla slyšet tato slova: „Číně se nevyrovnáme.“ V průběhu Expa v Šanghaji se Číňanům podařilo uskutečnit velkolepou akci podruhé. A o to jim podle mne šlo. Proto si myslím, že se na Expo nemůžeme dívat, jestli bylo nejlepší, nebo nejhorší, ale jestli bylo nejúspěšnější. Podle mne už nikdo jiný nezorganizuje takové Expo, jaké zorganizovala Čína. Zkuste si jen představit, že rekord v návštěvnosti za den byl 1 050 000 tisíc lidí. Tolik lidí na ploše čtyři kilometry čtvereční! A po dobu expozic se nestalo žádné neštěstí. Lidé čekali i deset hodin v řadách. K tomu, jaké byly pavilony, můžu říci, že z architektonického hlediska byly některé naprosto úchvatné. Žádný ale nebyl takový, že bych zůstal stát s otevřenými ústy... A hlavně je nutné říci, že expozice velmi často nefungovaly tak, jak měly. A nefungovaly proto, že skutečně nikdo – kromě Číňanů – nepočítal s tak obrovskou návštěvností.

Co vám Expo 2010 přineslo osobně?

Neuvěřitelně mnoho zkušeností. Hodně jsem se zlepšil v jazycích, poznal jsem lidi z celého světa a s nimi i mnoho kultur. Naučil jsem se komunikovat s lidmi, komunikovat s davem a naučil jsem se také říkat „ne“. Možná se budete divit, ale já s tím měl velký problém. Když kolem vás ale za den projde cca 35 tisíc lidí, z nichž mnozí chtějí nějak porušit stanovená pravidla, naučíte se „ne“ říkat rezolutně.

Způsobilo vám v Číně něco překvapení, šok? Co na vás naopak zapůsobilo pozitivně?

Já jsem fanatik do Číny. Jít do Číny byl můj životní sen. A když se splnil, vyvstal hned nový: žít v Číně dlouhodobě až trvale. Mne tedy Čína nezaskočila v ničem negativně. Byla to, co jsem čekal. A já bych řekl, že byla ještě lepší. Samozřejmě že se jedná o naprosto odlišnou kulturu a že i myšlení zdejších lidí je zcela jiné, což mnoho cizinců v Číně deprimuje. Mne ale ne, mne to fascinuje. Láká mne zkoumat vše čínské stále víc.

Vím, že mnoho lidí, kteří byli v Číně, Číňany nemá moc v lásce. Myslí si, že jsou nevychovaní a neupřímní. Ale je dobré vědět, že to samé si Číňané myslí o nás. Je to jednoduše tím, že každý měříme jiným metrem. Když žijete v určitém prostředí, je potřeba se mu přizpůsobit. Člověk si tedy nemůže např. dovolit křičet v Číně na Číňana za to, že mlaská při jídle, a zároveň nechat zabodnuté paličky v rýži. V Číně se totiž při jídle mlaská a nechat zabodnuté paličky v rýži je velmi neslušné. Takto jednat si můžeme dovolit pouze v našich podmínkách, neboť těm se tady přizpůsobují Číňané. Vím, že to mnoho lidí nechce chápat. Jenže proto jsou pak Čínou zaskočení, zklamaní, někdy až zděšení. Já jsem Čínou nadšený. Jediné, co mne zaskočilo, bylo tedy to, jak se chová mnoho cizinců v Číně.

Myslíte si, ze návštěvníci světové výstavy nějak změnili pohled na Čínu? V čem?

Domnívám se, že ano. Ti, kteří byli v Šanghaji, dnes jistě nevnímají Čínu pouze jako komunistický stát. Věřím, že si nemyslí, že tam jsou pouze lidé nešťastní a chudí. Možná i oni si dnes říkají, že je Šanghaj naprosto jedinečné město. Žil jsem nějaký čas v Barceloně, byl jsem v Londýně a dalších metropolích, ale žádná z evropských metropolí se ani zdaleka skutečně neblíží Šanghaji. Lidé tam nejsou nešťastní. Právě naopak. Číňané obecně si totiž umí vychutnat život z maličkostí. To jsme my už trochu zapomněli.

Ptala se M. Hronová
foto M. Otava a archiv P. Dvořáka

Na snímcích:
1) Pracovní team slovenského stánku na světové výstavě EXPO 2010 v Šanghaji
2) O svém pracovním pobytu v Šanghaji přednášel Pavel Dvořák 9. března ve Velké učebně FF UP