Doc. Vlasta Řeřichová: „Děti humor milují...“

V červnu jubilující Doc. Vlasta Řeřichová, jejíž profesní život je neoddělitelně spjat s Katedrou českého jazyka a literatury na PdF UP, je osobností velkého rozsahu zájmů, která nikdy necítila potřebu medializace. V rozhovoru nám přibližuje oblast, pro niž je zprostředkovatelem nejpovolanějším – svět literatury pro děti a mládež.

Již druhým rokem jste byla členkou odborné komise Magnesie litery v kategorii literatura pro děti a mládež. Této soutěži bývá napříč kategoriemi vytýkáno, že zcela opomíjí kvalitní mainstream a zaměřuje se pouze na „vyšší“ literaturu. Proč má podle Vás smysl stanovovat čtenářům jakousi kvalitativní „laťku“? Neměla by jim být ponechána svoboda volby? Proč by měli být upozorňováni na to, že mají v oblibě kupř. brakovou literaturu, a cítit se za to zahanbeni?

V záplavě knížek, které u nás vycházejí – jen v roce 2008 to bylo přes osmnáct a půl tisíce titulů –  není možné se už orientovat. Literární recenze v odborných časopisech čte málokdo a v denním tisku jsou častěji než  recenze publikovány reklamní texty vytvořené bez ohledu na kvalitu knížky. Proto je dobře, když vedle některých specializovaných literárních soutěží na jedné straně a nejrůznějších anket a žebříčků nejprodávanějších knih na straně druhé existuje možnost upozornit na to nejzajímavější z literární produkce uplynulého roku a ocenit  práci autorů a nakladatelů. Je ale pravda, že porota vybírá jen z titulů, které byly do soutěže přihlášeny, a tak se může stát, že se mezi hodnocenými knihami neobjevují všechny ty, které by si zasloužily třeba i nominaci do nejužšího výběru.  Cílem soutěže určitě není konfrontovat čtenářské zájmy veřejnosti s knihami oceněnými porotou. A pokud někdo tento konfrontační postoj pociťuje nebo uplatňuje, měl by si přečíst knihu D. Pennaca Jako román. Je to chytrá a zábavná knížka o tom, jak čtenáři neznechutit čtení.

Patříte mezi naše přední odborníky na literaturu pro děti a mládež anglicky píšících autorů. Co Vás k orientaci na tyto autory přivedlo?

Byla to samozřejmě celá řada okolností, zmíním ale jen některé. Můj zájem o anglické a americké dějiny,  kulturu a reálie vznikl už v době mých studií a rostl s každou návštěvou anglických a amerických knihkupectví, muzeí, galerií a dalších pozoruhodných míst, ať už to byly anglické královské paláce, dům Margaret Mitchellové v Atlantě, nejstarší škola v USA stojící v St. Augustine na Floridě, nebo třeba bitevní loď North Carolina ve Wilmingtonu v Severní Karolíně, která dnes slouží jako muzeum 2. světové války. V poslední době je to i příležitost aspoň občas nahlížet s mými vnuky žijícími ve Winston-Salemu v Severní Karolíně do jejich knížek a chodit s nimi do tamní městské knihovny. A právě z  téhle knihovny mám jeden docela čerstvý a moc hezký zážitek. Jako obvykle jsme v dětském oddělení objevili tolik zajímavých knížek, že jsme začali pochybovat, zda si je budeme moci odnést všechny. U výpůjčního pultu jsme tedy zvolili přiměřeně omluvný výraz  a pronesli něco v tom smyslu, že asi překračujeme povolený limit. Paní knihovnice se na nás ale chápavě usmála a řekla: „To je v pořádku, knížek nemůžete mít nikdy dost!“

Autorem, jehož tvorbě pro dětské čtenáře jste věnovala nejednu studii, je Roald Dahl. Jeho dětští hrdinové nejsou žádnými aseptickými nažehleňátky. Má podle Vás v intencionální literatuře určené tomuto publiku didaktický rozměr své místo?

I když se většinou tvrdí, že Dahlovy knížky pro děti jsou nevýchovné, myslím, že autor chtěl svým vlastním, i když dost svérázným způsobem vychovávat děti i dospělé. A taková výchova, bez otravného moralizování, do dětské literatury určitě patří. U nás tohle skvěle uměl Miloš Macourek, i když jeho humor byl trochu jemnější.

Při zmínce o Roaldu Dahlovi mi nedá, abych se nezeptal na Váš pohled na humor. V Dahlově díle a také v dílech dalších autorů, kterým věnujete svou pozornost, se často objevuje humor nonsensově zabarvený, někdy i černý. Je Vám osobně tento typ humoru blízký, nebo Vás zajímá pouze pro jeho účinek na rozvoj fantazie dětského čtenáře?

Dahlovy příběhy pro děti i dospělé jsou jedinečné, ale ráda se vracím i ke knížkám S. Townsendové nebo R. Goscinnyho, a pokud jde o naše autory, třeba k E. Fryntovi a Z. Svěrákovi, mám-li zůstat jen u spisovatelů píšících pro děti. Jejich humor myslím docela dobře vystihují slova V. Vančury: „Humor není smáti se, ale lépe věděti“. A o účinku humoru na dětskou fantazii by mohla vzniknout nejedna studie. Děti humor milují a jsou vděčné dospělým, kteří jsou ochotni s nimi tuto zálibu sdílet.

V posledních letech jsou odbornými porotami reflektujícími literaturu pro děti a mládež oceňována díla tvořená v podstatě uzavřeným exkluzivním klubem nakladatelství, jako jsou Baobab, Meander či Raketa. Navíc jejich oceňovaní kmenoví autoři publikují se stále kratším odstupem. Nebojíte se, že díky tomu zůstane opomenuta produkce ostatních nakladatelství?

Doufám, že ne, ale „ta ostatní“ nakladatelství by se o to měla zasloužit. Tím, že  budou pro děti vydávat co nejlepší knížky.

Kromě mnoha jiných aktivit jste členkou komise literární soutěže určené dětským autorům Prvotiny. Nemyslíte si, že umělecké soutěže pro tuto věkovou kategorii jsou v mnohém kontraproduktivní, a to vzhledem k tomu, že nesrovnatelně větší množství dětí, tedy ty, jež oceněny nebudou, odradí od dalších pokusů?

Neřekla bych, že to děti odradí. Kdo má chuť psát a neposlal do soutěže svůj text jen  proto, že to byl úkol zadaný v hodině literární výchovy, případně že k tomu byl dotlačen ambiciózními rodiči nebo prarodiči,  bude psát dál. I když napoprvé neuspěje,  v následujícím ročníku pak často překvapí. A tvůrčí atmosféra provázející průběh soutěže i závěrečné vyhlašování je natolik příjemná a inspirující, že se už všichni včetně porotců těší na další ročník.

Představte si, že jste autorkou literatury pro děti a mládež. Kterou z knih publikovaných v průběhu staletí byste si přála napsat sama? A proč by to byla právě ona?

Tak to je otázka, na kterou neumím jednoznačně odpovědět. Obecně by to ale byla taková knížka, kterou by děti dočetly až do konce a po čase by si ji chtěly přečíst znovu. Tentokrát třeba se svými dětmi.

 

Ptal se J. Krčma

---

Doc. PhDr. Vlasta Řeřichová, CSc., působí na Katedře českého jazyka a literatury PdF UP. Profesně se věnuje jednak české a světové literatuře pro děti a mládež, jednak problematice výchovy čtenáře. Jako uznávaná specialistka byla letos již podruhé nominována do odborné poroty, která rozhodovala o udělení Magnesie litery za knihu pro děti a mládež. Z pestrého množství titulů, jichž je autorkou či spoluautorkou, je možno zmínit řadu čítanek nakladatelství Prodos oceněných výročními cenami Zlatá stuha či multimediální slovník Autoři světové literatury pro děti a mládež vydaný Nakladatelstvím Olomouc, který byl Jednotou tlumočníků a překladatelů vyhlášen v roce 2008 jedním z elektronických slovníků roku.

---

V 15. ročníku soutěže Slovník roku 2008 udělila odborná porota, složená ze zástupců všech profesních překladatelských a tlumočnických organizací z České a Slovenské republiky a dalších odborníků, v kategorii Cena poroty za elektronický slovník třetí místo dílu autorského kolektivu vedeného doc. V. Řeřichovou, CSc., z PdF UP a prof. I. Dorovským, DrSc., z MU v Brně „Autoři světové literatury pro děti a mládež“. Slovník vydalo v září 2007 Nakladatelství Olomouc.

---