Doba normalizace ve fotografii

Prof. Jindřich Štreit k poctě J. L. Fischera

V aule nové budovy Přírodovědecké fakulty hovořil 5. 11. k poctě Josefa Ludvíka Fischera, prvního rektora obnovené olomoucké univerzity, prof. Jindřich Štreit. Světově uznávaný umělecký fotograf a vysokoškolský pedagog se tak s přednáškou Doba normalizace ve fotografii stal v pořadí šestnáctou osobností, která dostala možnost proslovit se k uctění památky prvního poválečného rektora Univerzity Palackého.

„Když jsem koncem šedesátých let potkával prof. Fischera, nemohl jsem tušit, že budu mít tu čest pronést přednášku k jeho poctě. Studoval jsem jeho spisy, hledal spojitosti a styčné plochy, jež jsem později našel v angažovanosti, opravdovosti, naléhavosti a odpovědnosti až k nejzazším problémům myšlení a existence. Vzhledem k tomu, že ale nejsem vystudovaný filozof, zvolil jsem téma své přednášky adekvátní mému zaměření a mým životním zkušenostem“, řekl prof. J. Štreit v úvodu slavnostního setkání. Jeho hlavní součástí se poté staly snímky prvního rektora obnovené olomoucké univerzity a především fotografie z let 1968 - 1989. Při jejich výběru prošel prof. Štreit svůj fotografický archiv a vybral zatím dosud nezveřejněné záběry, z nichž sestavil jakési curriculum vitae normalizace. „Protože se naše setkání uskutečňuje v rámci oslav 20. výročí sametové revoluce, vytkl jsem si za cíl přiblížit mladým lidem atmosféru doby, těm dříve narozeným pak dát příležitost oživit si paměť,“ dodal ve zcela zaplněné aule.

„Ve fotografiích Jindřicha Štreita je tragikomično lidství, však bez cynismu a bez salonní odtažitosti nebo odstupu,“ komentoval práci Jindřicha Štreita v úvodu jeho veřejné přednášky prof. Pavel Zatloukal, ředitel Muzea umění Olomouc. Ten také uvedl, že od roku 1967 realizoval fotograf Štreit více než 800 samostatných výstav. Zmínil pak řady jeho výstavních katalogů a samostatných prací. „Profesor Štreit fotografuje lidi na Bruntálsku, v práci i doma, o svátcích i ve všední dny, ale také žáky ve školách, dělníky v továrnách, řádové sestry v klášterech, pacienty v nemocnicích, chovance v ústavech a ve věznicích atd. Jeho umění – dalo by se říci zprofanovaným termínem – je téměř lidové. A přitom mnohovrstevnaté s mnohonásobnou výpovědní hodnotou. Těžko si představit návštěvníka některé z jeho výstav, jenž by v polovině odešel, protože by se nudil anebo by v polovině přestal listovat v některých z jeho knížek,“ sdělil prof. Pavel Zatloukal. Připomněl také výstavní činnost, které se kromě fotografování a činnosti pedagogické prof. Štreit také léta věnuje. „Připomeňme prostory Sovince, které v době totality jako výstavní sloužily zakázaným osobnostem. Jindřich Štreit totiž v nelehké době umožňoval  to, co totalitní režim nenáviděl až za hrob – sdružování bez povolení shůry. Jindřich Štreit  nabízel co nejširší komunikaci a umožňoval ji zejména mezi polooficiální a neoficiální výtvarnou scénou Čech, Moravy a Slovenska. Činil tak přes intenzivní zájem tajné policie, navíc na zdánlivě nejméně vhodném místě naší země, v syrové,  vykořeněné sudetské krajině, která se dosud nevzpamatovala po vyhnání původních obyvatel. Činil tak mezi obyvateli bez jakéhokoli kulturního zázemí a pokud si vzpomínám, činil tak bez jediného kompromisu“, dodal prof. Zatloukal.

 Jak prof. Štreit pak v průběhu přednášky uvedl, nikdy se nepohyboval a nepohybuje se se svým fotoaparátem v samém středu dění: „Zaznamenal jsem to všední, obyčejné, každodenní. To co je věčné, ale z čeho se rodí vzdor, který mění později moc.“

 Výroční přednášky, jejichž tradice byla založena v roce 1994 ke 100. výročí narození J. L. Fischera, se zúčastnili hlavní představitelé Univerzity Palackého, olomouckých i mimoolomouckých institucí a také potomci J. L. Fischera.

foto -mo-

„Fotografie zachycují jak dětský svět, tak svět mužské i ženské práce, ale i chvíle oddechu. Spolkový život myslivců i hasičů, prostředí domácností i kanceláří. Zachycují politické oslavy „Vítězného února“ i 1. máje, kladení věnců i příchod sametové revoluce. Přesto ani tyto události nejsou tím nejdůležitějším v životě.
Věřím v lidskost, lásku a radost ze života. Řídím se pravidlem nic nehledat. Dělat rád to, co dělám. Nezůstat lhostejným k problémům druhých, být stále otevřen a připraven pomoci.
Jsem fotograf, který má rád lidi.“

Prof. J. Štreit, In: Doba normalizace ve fotografii
16. výroční přednáška k poctě J. L. Fischera, Olomouc 2009