Další úvahy ke kodifikaci požadavků na kvalifikační práce

Současná doba „krize“ etiky na vysokých školách je velmi vhodná pro zásadní diskuse o vědecké etice, vnitřních kontrolních mechanismech, odpovědnosti, univerzitní vědecké kultuře a dalších problémech souvisejících s kvalitní profesní přípravou našich studentů. Proto je třeba vyzdvihnout návrhy prof. Telce ke kodifikaci požadavků na kvalifikační práce a podpořit další návrhy a doporučení, která zajisté budou následovat.  Na základě dosavadních zkušenosti z řešení této problematiky v oboru Kinantropologie a z akreditačních řízení oborů Psychologie, Pedagogika a Kinantropologie předkládám několik úvah a doporučení, která přesahují fakultní a oborovou úroveň.

Domnívám se, že situace na naší univerzitě v oblasti kvalifikačních prací (shrnutí všech prací nebere v úvahu specifika bakalářských, magisterských, rigorózních, disertačních, habilitačních prací) je na úrovni lepších českých univerzit, ale také se příliš nevymyká, až na ojedinělé specifické obory, úrovni středoevropského a východoevropského šlendriánství. Mám na mysli především oblast vědecké etiky, metodologických a publikačních kompetencí, formální úroveň prací a další problémy související s českým stylem psaní. Mezi fakultami zaznamenáváme značné rozdíly v úrovni zpracování kvalifikačních prací a s nimi souvisejících doprovodných materiálů (objektivní analýza v budoucnu může být přínosná). Netroufám si odhadovat, jak jsou na tom jednotlivé fakulty v porovnání s obdobnými fakultami v ČR nebo v zahraničí. Je však zcela zřejmé, že úroveň se snižuje, čím více jsou obory vzdáleny medicínským a přírodovědným oborům, čím méně se prezentují v časopisech s IF, čím méně se prezentují v karentovaných periodikách světových databází a také čím méně jsou zapojeny do řešení výzkumných grantů. Úroveň zpracování četných kvalifikačních prací a doprovodných materiálů na univerzitě ukazuje, že tolerujeme nekvalitu, zmíněné šlendriánství, nejednotnosti, formální prohřešky, „kamufláže“ vědeckých aktivit a další nedostatky. Nekvalita rodí nekvalitu, neetické chování se šíří rychleji než etické, na šlendriánství si zvykáme rychleji než na dodržování publikačních pravidel. Studenti se často musí podřizovat zcela rozdílným požadavkům oborů či kateder, což je nejvíc zřetelné u mezifakultních „dvouoborových“ studentů. Mnohá pracoviště setrvávají na nesmyslné české publikační normě, která je naprosto nevyhovující pro progresivní a světově orientované obory. Kolik oborů má dostatečný přehled o tom, zda většina kvalifikačních prácí nachází odpovídající „research gap“ nebo reaguje na závažné společenské požadavky? Máme přehled a dostatek informací o tématech kvalifikačních prací, která jsou řešena na oborově stejných pracovištích? Přijímáme do doktorského studijního programu doktorandy na vypsaná témata? Nechci pokračovat v negativním hodnocení stavu, protože jsou i pozitiva, která je třeba také zveřejňovat a propagovat.

Zlepšení stavu je nezbytné a neobejde se bez univerzitních doporučení, ale hlavně bez celouniverzitních nařízení a kontroly. Akreditační komise se budou stále více zaměřovat na analýzu kvalifikačních prací a doprovodných dokumentů. Domnívám se, že univerzitní shoda by mohla směřovat do následujících oblasti:

• Sjednocení formálních doporučení

• Zahrnutí bibliografické identifikace v českém a anglickém jazyce (včetně strukturovaných abstrakt, klíčových slov atd.) do kvalifikačních prácí

• Povinné vyjádření, zda byla kvalifikační práce zpracována v rámci výzkumného grantu; rozvojového projektu; smluvní zakázky; projekčních záměrů pracoviště a zda s realizací výzkumu souhlasí fakultní etická komise

• Jednoznačného vymezení závazných publikačních manuálů

- fakulty filozofická, pedagogická a tělesné kultury by se měly sjednotit na celosvětově rozšířeném publikačním manuálu APA (Publication Manual of the American Psychological Association), s kterým má již dobré zkušenosti FTK a na který přecházejí četné zahraniční vysoké školy. Bylo by dobré, kdyby také vyjádřili svůj názor studenti; další fakulty by měly pracovat s publikačními manuály, které jsou alespoň programem vzájemně převoditelné. Jedině tak bude možné ucházet se v budoucnu o nadnárodní databázové zveřejňování kvalifikačních prací.

Nejvíce přínosné je, že světově uznávané publikační manuály důsledně podporují a navozují dodržování vědecké a publikační etiky. V českém prostředí však vždy nacházíme důvody proč se nepodřizovat uznávanému publikačnímu manuálu, proč je nutné dodržovat českou publikační normu a jak zachovávat akademickou svobodu na nepravém místě.

• Propracování systému psaní odborného textu podle publikačního manuálu a systém vědecko-etické výchovy v rámci jednotlivých studijních programů

- kolik oborů na univerzitě má dobře propracovaný systém, jak naučit psát studenty strukturovaná abstrakta nebo vybrat klíčová slova a jak s nimi pracovat v databázích.

Publikační etika není jen kurikulární obsah, ale především každodenní součást profesní přípravy. Metodologická, publikační či etická kompetence magisterských studijních programů je na prestižních zahraničních univerzitách často na stejné úrovni, jako u našich doktorských studijních programů.

• Sjednocení jednoznačného rozlišování citace ze zdroje a citace zdroje ve všech studijních programech

- u citací ze zdroje, což je nejzávažnější odkaz, je nutné sjednotit způsob vymezení uvozovkami (u blokové citace jasným odsunutím převzatého textu) a odkazem na stránku z převzatého zdroje

• Sjednocení přístupu k jasnému rozlišení referenčních a bibliografických seznamů.

• Podpora strategie tvorby studentských výzkumných týmů, spolupracujících při řešení obdobné problematiky, která je předmětem kvalifikačních prací, a to s jasně vymezenými individuálními úkoly.

V takovýchto týmech, které navíc řeší problematiku výzkumných grantů, je riziko plagiátů a dalších neetických prohřešků velmi eliminováno. Tento systém také umožňuje navykat studenty na konstruktivní vědeckou kritiku a nesmiřitelnost s nepoctivým přístupem. Vzrůstající počet studentů na univerzitě a snaha o udržení kvality si takovýto přístup vynutí.

• Prosazování přístupů, založených na volbě nejvíce kvalifikovaných dostupných oponentů, nikoli na hledání nejjednodušší cest k ukončení obhajobou

- nevytváří se postupně v některých oborech systém „použitelných posuzovatelů“, „kamarádů v nouzi“, vzájemné výpomoci apod.?

• Zvyšování počtu publikací vedoucích diplomových prací s pregraduálními studenty

- při evaluaci péče o nadané studenty by neměl na naší univerzitě chybět ukazatel, kolik prací bylo publikováno ve spoluautorství s pregraduálními studenty

• Postupné vytváření podmínek pro vstup naší univerzity do databází, které prezentují abstrakta nebo části disertačních prací

• Postupné zavádění systém autentického hodnocení studentů na základě portfolia (převzít nebo zpracovat odpovídající software program)

V závěru zjednodušené vyjádření, jak bojovat proti plagiátům a nekvalitě diplomových, rigorózních a disertačních prací:

- zvýšit podíl kvalifikačních prací řešených v rámci výzkumných grantů (kontrolovat a zveřejňovat procentuální podíl na pracovišti jako součást vnitřní evaluace);

- zintenzivnit činnost a zvýšit odpovědnost fakultních etických komisí;

- pracovat ve výzkumných týmech; prosazovat důsledně „princip dokonalosti“;

- prosadit na všech fakultách světově uznávané publikační manuály;

- zveřejňovat „fulltexty“ všech kvalifikačních prací na www stránkách;

- zavést jednoduchý systém kontroly (namátkové nebo vybrané práce včetně anglických abstrakt) s využitím dostupných kontrolních programů.

Prof. K. Frömel, DrSc.
vedoucí Centra kinantropologického výzkumu
Katedra kinantropologie a společenských věd FTK

---