Bohemista Karel Hádek sedmdesátníkem

V převratném roce 1968 vycházel na Univerzitě Palackého v Olomouci pod titulem Náš svět vezdejší „informátor Vysokoškolského výboru Československého svazu mládeže“, jehož redakce se pokusila navázat na obsahem i typografickou úpravou pozoruhodný kulturně politický měsíčník FLP-revue, vydávaný na UP v letech 1964–1966. Mezi přispěvateli „informátora“ se tak mj. údajně objevili Ivan Sviták a Josef Škvorecký – bohužel se v Archivu UP nedochoval ani jediný výtisk této cyklostylované tiskoviny. I co do jejího názvu nepanuje jistota – podle jiných zdrojů nesla v záhlaví titul Náš vezdejší čas.

Asi nebudeme daleko od pravdy, když za původce názvu svazáckého „informátora“ označíme jeho šéfredaktora, tehdy osmadvacetiletého odborného asistenta katedry bohemistiky a slavistiky Filozofické fakulty UP Karla Hádka – nyní emeritního docenta PhDr. Karla Hádka, CSc., který se 18. ledna 2010 dožil sedmdesátky. Hádkovo šéfredaktorství Našeho světa vezdejšího mělo totiž po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československé socialistické republiky 21. srpna 1968 neblahé důsledky pro Hádkovu slibně započatou profesní kariéru – byl vyšetřován olomouckou Státní bezpečností, jeho členství v KSČ bylo zrušeno, a on tak spadl do kategorie „vyškrtnutých“ pracovníků UP, jejichž odborný růst byl striktně reglementován – teprve v roce 1981 mu stranické orgány povolily získat kandidaturu filologických věd na základě kandidátské disertace Cesty k poznání archetypu středověkého textu. Habilitovat se však mohl až v roce 1990 spisem Dalimilovské studie, shodou okolností v témže roce, kdy oslavil „abrahamoviny“. Hádkův vysokoškolský učitel a životní vzor, všestranný filolog prof. Jiří Daňhelka, CSc. (1919–1993), v letech 1966–1969 děkan FF UP, ovšem po nástupu „normalizace“ dopadl daleko hůře – jeho krátké členství v KSČ bylo ukončeno vyloučením z této strany, a nežli dosáhl penzijního věku, byl nucen živit se jako stavební dělník–výtahář a mohl publikovat toliko v zahraničí a pod pseudonymy.

Právě pod vlivem prof. Jiřího Daňhelky, ale také dalších čelných osobností olomoucké jazykové i literární bohemistiky a slavistiky – doc. Jana Jahna, CSc., prof. Oldřicha Králíka, DrSc., a prof. Miroslava Komárka, DrSc., se Karel Hádek – olomoucký rodák – už za svých vysokoškolských studií orientoval na historickou mluvnici češtiny, textologii a editologii. Ve své diplomové práci, vedené prof. J. Daňhelkou a obhájené roku 1961, se věnoval intenci přechodných sloves v Husových Knížkách o svatokupectví, doktorskou disertaci pak zasvětil problematice kvantity českých samohlásek, a to v Komenského Dveřích jazyků otevřených. Komeniologie se nato stala Hádkovou doménou jako editora a i jako historika spisovné češtiny – připravil k vydání dochované fragmenty encyklopedií Jana Amose Komenského Theatrum universitatis rerum (dosl. Divadlo veškerenstva věcí, tzn. světa) a Amphitheatrum universitatis rerum (tj. Amfiteátr světa) pro 1. svazek Díla Jana Amose Komenského (Opera omnia) z roku 1969, jakož i spisu J. A. Komenského Dvéře jazyků odevřené (1973) pro 11. svazek téže ediční řady z roku 1973; posledně uvedenému dílu věnoval i monografickou studii, publikovanou v rámci AUPO v roce 1974. Prof. J. Daňhelka rovněž přizval jubilanta k tak závažné edici, jakou bylo kritické vydání Dalimilovy kroniky (Staročeská kronika tak řečeného Dalimila. Vydání textu a veškerého textového materiálu. K vydání připravili Jiří Daňhelka, Karel Hádek, Bohuslav Havránek (†) a Naděžda Kvítková. Díl 1. a 2. Praha, Academia 1988). Dalimilově kronice, textologii obecně a problematice vydávání staročeských textů věnoval Karel Hádek řadu speciálních studií. Jubilantovu trvalému badatelskému zájmu se těší též Staročeský pasionál (tj. sbírka životopisů křesťanských mučedníků) – ve své poslední větší studii pojednal o vývoji jeho slovní zásoby.

Medievalistou je doc. Karel Hádek, CSc., i jedním ze svých koníčků – teoreticky i prakticky se zabývá staročeskou kuchyní, naproti tomu jako zdatný kytarista a zpěvák nemá ve svém repertoáru s ohledem na staročeštinu neovládající publikum středověké alby a lejchy, nýbrž hojnost českých, ruských a španělských lidových i umělých písní. Bývaly blahé doby, kdy se bez jeho aktivního podílu neobešel jediný bohemistický večírek, leč od svého penzionování v roce 2005 žije jubilant v Praze.

Prof. M. Sobotková, CSc., prof. J. Fiala, CSc.

---